Pohledný manažer známých kaváren má za sebou těžký rozchod, který se snaží statně nést. Osud ho však nenechá dlouho samotného a do cesty mu přivede sebevědomého Jungkooka se smyslem pro humor, jenž Taehyunga okouzlí již na první pohled. Jak bude jej...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Taehyung POV.
,,Není nic špatného na tom jít sám do kina, Jine-hyung." povzdechnu si při mobilním hovoru se svým bratrem, který se momentálně rozčiluje, že trávím své single dny osamotě pochopitelně.
,,Ale je! Je to trapný! Měl jsi mi zavolat, ať jdu s tebou. Nemůžeš být teď po rozchodu sám, Taehyung-iie."
Velice si vážím jeho starosti, ale někdy je až přehnaná a otravná. Ještě před dvěma roky se mnou div nežil, když jsem nikoho neměl. Zastává názor, že pokud nemám přítele, jsem jeho a nenechá mě samotného.
,,Já jsem ale naprosto v pohodě, hyung. Věř mi. Je mi dobře a užívám si svobody. Ozvu se, až dorazím domů. Zatím se měj." řeknu téměř na jeden nádech a típnu hovor, přesto že Jin znova začal mluvit.
Vypnu si zvonění, nerad bych aby mi mobil začal opět vyzvánět během filmu jako posledně. Konečně si oddechnu, pročísnu vlasy a vyrazím k občerstvení pro popcorn. Jsem rád, že mě napadlo vyjet z domu dřív. Za mnou se pomalu tvoří dlouhá fronta, ve které bych nerad déle čekal.
Spokojeně si odkráčím s popcornem v ruce do sálu, kde se usadím téměř úplně dolů do předposlední řady. Většina lidí chce sedět právě nahoře, odkud si myslí, že je nejlépe vidět. Zřejmě také mají pravdu, ale mě se líbí sedět níž, kam si nikdo dobrovolně nesedne a dle mého názoru vidím stejně, jako kdybych si sedl nahoru.
Uznávám, že je trochu divné chodit do kina sám, nijak zvlášť se tím však netrápím. Pořád lepší vypadnout někam mezi lidi, kde stále mohu být svým způsobem sám, než v tichém domě. Ne, že by mi Yeontanova společnost nestačila, ale i ten pes potřebuje mít chvíli soukromí. V poslední době jsem se od něho nehnul a neustále ho muchloval ve snaze zahnat splín.
Na instagramu jsem viděl trailer na nový film, co promítají v kinech, tak jsem využil příležitosti a jsem tady. Jedná se o nějakou romanťárnu, takže je v kině plno páru nebo dívek s kamarádkami. Úplně nevyhledávám romantické filmy, ale čas od času se na ně rád podívám. Jak jsem vysvětloval svému bratrovi, užívám si, ale zároveň neužívám svobody. Netvrdím, že jsem rád sám, ovšem po svém posledním vztahu jenž skončil teprve nedávno, si rád dopřeji pauzu.
Film pomalu začíná, přičemž mě okamžitě zaujme záběr na kavárnu, která vypadá jako jedna z našich, ale mají v ní fotokoutek. Přemýšlím, že by nebyl špatný nápad mít v kavárně fotokoutek. Místo by se jistě našlo. Zkusím to navrhnout na firmě, jistě by to do našich kaváren přilákalo víc lidí.
,,Pardon, je tady místo?" vyruší mě mužský hlas, kterému jen přikývnu, zaujat svými myšlenky.
K fotokoutku jsou obvykle k dispozici nějaké doplňky jako třeba brýle, legrační nápisy, klobouky. Pravdou je, že všechny naše kavárny nejsou tak prostorné, aby se v nich zabudoval fotokoutek s různými kravinkami, ale stojí za úvahu alespoň ty větší. Proč by se někdo ale fotil ve fotokoutku v kavárně, když se všichni fotí na mobil i se svou kávu nebo zákuskem? Leda by se ve fotokoutku dalo zvolit zajímavé pozadí.
