Pohledný manažer známých kaváren má za sebou těžký rozchod, který se snaží statně nést. Osud ho však nenechá dlouho samotného a do cesty mu přivede sebevědomého Jungkooka se smyslem pro humor, jenž Taehyunga okouzlí již na první pohled. Jak bude jej...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook POV.
V kavárně jsem se dnes nezastavil. Dlouho jsem nezažil takový nával lidí. Také se není čemu divit, dnes jsou Vánoce. Nijak zvlášť je neprožívám, většinou druhý den zajdu za rodiči, navštívím Jimina s dárkem a to je celé. Proto jsem si i dnes vzal směnu místo Hoseoka, který bude chtít být jistě s Yoongim.
Vydechnout si můžu konečně k večeru, kdy už moc lidí nechodí. Většina má zamluvená místa někde v restauraci nebo jsou doma s rodinami, svými polovičkami a tráví Vánoce po svém. Upřímně mi však Heeseungova společnost na Vánoce v práci vůbec nevadí. Vždy najdeme společnou řeč a dali jsme si dokonce i na tajňačku slavnostního panáčka vaječňáku s dortíkem, když jsou ty Vánoce.
Zajímalo by mě, co dělá Taehyung. Psali jsme si sice včera, že dnešek stráví pravděpodobně s bratrem, ale dal bych vše za to, abych ho alespoň na chvíli dnes viděl. Zvonek na dveřích oznamuje dalšího hosta, muže který se chvíli rozhlíží po kavárně jako by někoho hledal. Nedivil bych se, kdyby se tady měl s někým sejít. Je velmi pohledný, vysoký, vypadá jako hlavní postava z K-drama.
Překvapí mě, když zamíří přímo k pultu za mnou.
,,Dobrý večer," zdvořile pozdraví, ,,omluvte mě, ale hledám vašeho manažera."
,,Oh, dobrý večer," překvapeně mu opětuji pozdrav, ,,dnes tady není ani manažer ani vedoucí. Potřebujete něco důležitého? Mohl bych zavolat..."
,,Ne ne ne, nelekejte se." zasměje se pohledný muž kroutící hlavou. ,,Měl jsem se tady s ním sejít. Je to můj bratr." pronese nonšalantně, co si vytahuje mobil z kapsy dlouhého, šedého kabátu a přitom si povoluje černou šálu.
,,Taehyung je váš bratr?" vykuleně na něho vyhrknu, až odtrhne svůj pohled z mobilu a chvíli si mě jím měří.
,,Aah~" usměje se čtverácky, ,,ty budeš Jungkook, že?" mrkne na mě.
,,Ano, rád vás poznává..."
,,Ale přestaň mi vykat!" přeruší mě splašeně mávnutím ruky a nakloní se ke mě s tichou poznámkou; ,,Skoro s mým bratrem chodíš, tak si nejsme cizí."
,,Dobře." rozpačitě se zasměji. ,,Taehyung o tobě hodně vyprávěl. Rád tě tedy poznávám, ehm... Seokjin, že?" ujišťuji se, že si jeho jméno pamatuji dobře.
,,Oh, jsem to ale nezdvořák, ani jsem se ti nepředstavil. Ano, jmenuju se Kim Seokjin, ale stačí jen Jin." uculí se vstřícně na mě, až se musím také usmívat. Jin bude určitě zábavný člověk, ačkoliv je stejně zdvořilý jako Taehyung, narozdíl od něho je roztěkaný a sebevědomí z něho vyzařuje zcela jiným způsobem než z Taehyunga. Vsadím se, že Jin bude jeden z lidí co jsou od rány.
Zvonek na dveřích se ozve znovu, ale tentokrát vchází do kavárny člověk, kterého jsem tady dnes vůbec nečekal.
,,Ahoj Jungkook-iie, Veselé Vánoce." přiběhne ke mě hned uculený blonďák, jehož jsem viděl naposledy celého sklíčeného u sebe doma. Pravda, že od té doby jsme si hodně psali. Stále je podle mě smutný, jen už se s tím snaží vypořádat. Zřejmě mu dnes obzvlášť chyběla společnost, když je sám.
