Pohledný manažer známých kaváren má za sebou těžký rozchod, který se snaží statně nést. Osud ho však nenechá dlouho samotného a do cesty mu přivede sebevědomého Jungkooka se smyslem pro humor, jenž Taehyunga okouzlí již na první pohled. Jak bude jej...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Promiň Yoongi, ale přijít se ucházet o práci o půl hodiny pozdě nedělá dobrý první dojem. Podám prostě inzerát, že nutně sháníme pracovníka nebo zavolám do firmy, ať sem pošlou prozatím někoho z jiné kavárny." Oznámím mu nekompromisně a už si vytahuju mobil, když se do kavárny přiřítí celý udýchaný mladý muž...
,,O-omlouvám se za zpoždění." v předklonu ze sebe vyhrkne, opírajíc se pult. ,,Dobrý den, moc mě mrzí, že..." narovná se a rovnou zarazí, když mě před sebou uvidí. Přiznám se, že i já jsem maličko překvapen, když před sebou vidím stát stejného mladíka, který vedle mě včera večer seděl v kině.
,,Ehm já..." nadechuje se ke slovu.
,,Jungkook-ah!" objeví se vedle něho Hoseok, který mu uštědří pořádný plácanec na záda. ,,Kde se flákáš? Měl jsi tu být před půl hodinou! Náš manažer nemá rád pozdní příchody." žertovně ho pokárá, aby odlehčil jeho situaci, která však nevypadá zrovna dobře. Mladík se nadechne, kdy konečně zapůsobí lehce uvolněně.
,,Dobrý den, ještě jednou se moc omlouvám. Vím, že to nepůsobí dobře, když se přijdu ucházet o práci s půlhodinovým zpožděním. Doufám, že mi dáte ještě šanci se vám představit a ucházet se o místo." pokorně se bez výmluv omluví.
Co s ním mám dělat?
S povzdechem mu pokynu rukou, aby šel se mnou do kanceláře a zavřu za námi dveře.
,,Posaďte se." nabídnu mu židli z druhé strany stolu, načež se sám posadím naproti. Pohotově se usadí, kdy hledí maličko nervózně.
,,Jsem Kim Taehyung, manažer téhle kavárny. Normálně bych vás už poslal domů, kdyby jste se tak slušně neomluvil." upozorním ho. Zvedne ke mě hlavu, aby se mi mohl dívat do očí, když s ním mluvím, což je další věc, kterou velmi oceňuji.
,,Proč jste přišel pozdě?" zeptám se hned z kraje.
,,Nejprve bych se chtěl znovu omluvit a řádně se představit." narovná se, kdy čekám na jeho odpověď. ,,Jmenuju se Jeon Jungkook, je mi dvacet šest let, mám za sebou baristický a barmanský kurz, pracoval jsem už v kavárnách i v baru. Přinesl jsem životopis." vyndá si z tašky papír v euroobalu, který mi podá. Převezmu si ho s neutrálním výrazem a pročítám, zatímco pokračuje v mluvení.
,,Přišel jsem pozdě, protože mě vedoucí zdržoval i když jsem měl po směně a já nestihl spoj. Bydlím odsud jen dva bloky, ale do mé současné práce je to téměř půlhodina. Jsem jeden z mála zaměstnanců, který v kavárně ještě vydržel. Vedoucí není zrovna ochotný člověk, co by přidal ruku k dílu nebo se zajímal o zaměstnance jako Yoongi-hyung, proto bych rád nastoupil sem." horlivě vysvětluje. Zní skutečně ochotně, ovšem je pár věcí, které mě v jeho životopise zarážejí.
,,Poslyšte Jungkook-ssi... nevadí, když vás budu oslovovat jménem?" zeptám se pro jistotu, když mi zprvu nedošlo jak jsem ho oslovil. Jsem zvyklý zaměstnance oslovovat zdvořile křestním jménem než příjmením.
