Pohledný manažer známých kaváren má za sebou těžký rozchod, který se snaží statně nést. Osud ho však nenechá dlouho samotného a do cesty mu přivede sebevědomého Jungkooka se smyslem pro humor, jenž Taehyunga okouzlí již na první pohled. Jak bude jej...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook POV.
Rande s Taehyungem bylo doslova nejlepší v mém životě!
Probrali jsme snad úplně všechno v našich životech, navíc se u toho i skvěle najedli. Já jsem se tedy hodně najedl, když piju alkohol, nehlídám se vůbec v jídle, ostatně v jídle se nehlídám ani když nepiju alkohol, ale jídlo bylo zkrátka příliš dobré, abych se krotil. Po společných dvou lahví vína, jsem se cítil velice uvolněně a konverzace s Taehyungem plynula sama od sebe.
Zpětně mě překvapuje, že i on se mi se spousty věcí svěřil. Povídali jsme si o našich rodinách. Vyprávěl mi o svém bratrovi, také o Yoongim než nastoupil Hoseok. Přiznal se, že zprvu se Hoseok líbil jemu, protože má rád živly jako je on, ale Yoongimu ho velice přeje, protože s ním vypadá šťastně.
Ke konci večera nám zavolal taxík, který nás měl hodit domů. Upřímně, po několika skleničkách vína pomalu v půl jedenácté v noci jsem v autě skoro usínal. Nemohl jsem uvěřit, jak rychle mi ten čas s Taehyungem utekl. V taxíku se mi posmíval a neustále opakoval, jak jsem rozkošný až jsem měl chuť mu předvést, že neumím být jenom rozkošný. Nicméně, v několika ohledech jsem jako dítě. Po dobrém jídle s příjemnou společností, omámen alkoholem a zhýčkaný obyčejně svým gaučem jsem se uveleboval v taxíku na sedadle se zavřenýma očima.
Taehyung mě začal příjemně drbat ve vlasech, až jsem mu přitom vrněl slastí. Přesně někoho jako je on potřebuji. Někoho kdo mě bude tímhle způsobem hýčkat. Hleděli jsme si celou cestu do očí, než řidič zastavil před mým bytem.
Taehyung nám odepnul pásy a pomohl mi z auta před můj byt.
,,Zvládneš to?" ptal se něžně, kdy mě přitom hladil po tváři.
,,Jsem velký kluk." opřel jsem si o jeho rameno loket a naklonil se k němu blíž. Taehyung se usmál, načež si mě přitáhl do krátkého polibku, jenž byl i tak velmi příjemný.
,,Dobrou noc, Jungkook-iie." pohladil mě palcem na rtech, než odešel zpátky do taxíku. Mohl jsem se z jeho oslovení rozplynout.
Hned ráno jsem dostal textovku, kde se ptal jak mi je. Maličko mě bolela hlava, ale cítil jsem se šťastně. Odepsal jsem mu, jak jsem si s ním rande nesmírně užil a doufám, že si ho velice brzy zopakujeme. Culil jsem se jako měsíček na hnoji, když mi navrhnul hned další termín.
Ten den mi ovšem napsal i Jimin, zda se nemůžeme dnes sejít, potřebuje se mou o něčem mluvit. Od našeho incidentu v kavárně mě nekontaktoval, doufám tedy, že se mu má slova nějak rozležela v hlavě. Odepsal jsem mu, ať odpoledne přijde.
Potřeboval jsem se dát nějak do kupy po včerejším dni. Zalezl jsem do sprchy, která mě příjemně probrala a posléze si udělal snídani, při které jsem dumal nad tím, co si uvařím k obědu.
Nebudu lhát, maličko jsem si představoval, jaké by bylo žít s Taehyungem. Vařit mu, uklízet, starat se o něho, všechny tyhle věci mě v určité míře baví, když mi je ten druhý oplácí. Jen jsem se cítil docela v rozporu s tím, že kdyby nám vše opravdu dobře vycházelo a my spolu měli žít, pravděpodobně bych se nastěhoval k němu. Miluju svůj byt. Miluju svůj velký gauč s huňatými dekami, velkou televizi, skříň se svými tajnými hračkami. Tak moc jsem si zvykl na soukromí, že si nedovedu představit s někým zase žít a přijít tak o svou svobodu. Já vím, že je předčasné nad tímhle přemýšlet, ale dochází mi, že společný život prozatím nechci.
Odpoledne se stavil Jimin, s kterým jsem se posadil v obýváku na gauč a donesl mu čaj. Šla z něho nehezká zima, když vešel. Vypadal unaveně, kdy se mi zdálo, že ubyl na váze, co si sundal bundu a posadil se ke mě jen v zeleném, volném svetru, který na něm výrazně plandal.
,,Jsi v pořádku, Jimin-iie?" ptám se ho starostlivě, načež si s povzdechem pročísne vlasy.
,,Teď se zajímáš." odpoví kousavě s úšklebkem.
,,Promiň. Víš, že jsem to předtím nemyslel zle." chytím ho za rameno, kdy se na mě ukřivděně otočí.
,,Jungkook-ah, i když mě odmítáš, jsem stále tvůj kamarád a ty se ke mě chováš jako k otravnému hmyzu." pronese velmi naštvaně se smutnýma očima.
,,Jimin-iie, to není pravda. Já..."
,,Je to pravda!" rázně mě přeruší. ,,Prožívám jedno z nejtěžších období, kdy nemám nikoho jiného a tebe to absolutně nezajímá. Vždy mě jen lhostejně odbudeš. Jediné co chci je tvá společnost. Společnost kamaráda, když se cítím mizerně a ty dáš raději přednost nějakému snobskému týpkovi, místo svému kamarádovi." horlivě mi vše vyčte. Popravdě se cítím provinile, že jsem ho vždy odbyl, ani jsem se mu příliš neozýval, co se s ním kluk rozešel.
,,Poslyš Jimin-iie, uznávám, že jsem se ti v poslední době příliš nevěnoval, ale ty moc dobře víš proč. Vždycky se na mě upneš, když ti nevyjde vztah, ale jediný kdo tě z toho dostane jsi jen ty sám. Jsi do háje milý, hezký a veselý kluk, co nevidět se objeví někdo, kdo to ocení." vezmu ho útěšně kolem ramen.
,,Fajn." povzdechne si, než se předkloní a spojí si prsty u klína s pohledem před sebe. ,,Pokud se mám cítit líp, musíš pro mě něco udělat." řekne vážným tónem, po kterém ho sleduji jak ostříž.
,,Jestli si tohle všechno myslíš, vyspi se se mnou. Potom mi bude líp." poví mi naprosto seriózně do očí.
,,Cože? Zbláznil ses?" naježím se rovnou, co si přisedne blíž.
,,Ne. Jsi můj kamarád, Jungkook-ah a já po tobě chci jen jednu věc, aby ses se mnou vyspal a dodal mi zase sebevědomí."
,,Jimin-iie, to nejde!" okamžitě protestuji. ,,Jak bych se s tebou kruci mohl vyspat? Přemýšlej, jsme oba submisivní!" snažím se mu vysvětlit, že je právě ovlivněn samotou a smutkem.
,,Už jsi byl nahoře." připomíná mi horlivě.
,,Jo, ale bylo to trapné pro obě strany!" bouřlivě mu oponuji, ještě nyní když si vzpomenu. ,,Neumím být nahoře a ani nechci!" důrazně gestikuluji vztyčeným ukazováčkem před něho.
,,Tak budu nahoře já." Dorazí mě úplně.
,,Jimin-iie, krucinál prober se!" vezmu ho za ramena. ,,Tohle nejsi ty! Nenech se ovládat samotou. Vím, že nejsi zvyklý být sám, jasný? Jenže čím usilovněji si snažíš někoho získat a najít, ztrácíš se. Pokud se s tebou vyspím, naše přátelství se změní. Navždy! Nikdy, už to nebude jako dřív. Nikdy už nebudeme moct být přátelé. Tak se pořádně zamysli, jestli ti to stojí za to." řeknu mu vše jasně, kdy se rozpláče jako hromádka neštěstí a začne se mi omlouvat.
,,To nic, jasný? Všechno bude zase dobrý. Věř mi, Jimin-iie." hladím ho útěšně po zádech, co mi pláče v klíně.
Cítím se za něj špatně. Vím, jaký pocit samoty právě prožívá. Neuvědomil jsem si, že je na tom podstatně hůř, protože Jimin nikdy nedokázal být sám.
Poradil jsem mu, ať prostě chodí mezi lidi. V kavárně je vždy vítán i když tam nejsem. Dobře si rozumí nejen s Hoseokem a Heeseungem, ale i Yoongim. Všichni si ho okamžitě zamilují, takže mu stačí vyjít ven a být sám sebou.
