Pohledný manažer známých kaváren má za sebou těžký rozchod, který se snaží statně nést. Osud ho však nenechá dlouho samotného a do cesty mu přivede sebevědomého Jungkooka se smyslem pro humor, jenž Taehyunga okouzlí již na první pohled. Jak bude jej...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook POV.
Začínám mít o Taehyunga starost. Má půl hodiny zpoždění a nebere mobil. Trochu se i bojím, že na naše rande dnes zapomněl, což by mě obzvlášť mrzelo. Všechno je dokonale připravené. Zapálené svíčky všude po domě, kdy nemyslím na nic jiného, než aby něco nechytlo. Připravené sklenky s vínem na určitých místech, uvařená večeře. Já, připravený jako nikdy v životě. Stáhl jsem si polovinu vlasů, protože vím, že se tak Taehyungovi líbím. Oblékl jsem si snadné oblečení, jen košili a džíny do kterých jsem ji zastrčil. Také medailon, co mi dal k Vánocům.
Každopádně měl přijít v sedm, je téměř tři čtvrtě na osm. Pomalu to vzdávám, kdy se mi chce upřímně brečet. Těšil jsem se na dnešek doslova bezmyšlenkovitě. Plánoval jsem si ho a brzdil svou fantazii, abych se jím nechal trochu překvapit. Nenapadlo mě však, že Taehyung zapomene.
Zhasínám svíčky na stole a pomalu se vydám ke kuchyňské lince, uklidit jídlo, když se najednou ozve klepání. Vytřeštěně probodnu dveře pohledem, kdy přeskočím svůj obří gauč, u dveří se upravím a s nadšeným úsměvem otevřu. Nadšení i úsměv mě okamžitě opustí, když za dveřmi stojí můj protivný soused.
,,Dobrý večer, Jeone. Mám ti oznámit, že v tomhle patře nepůjde celou noc elektřina. Nějaký výpadek nebo co, ale..." nahlédne do mého bytu plného svíček, ,,to už jsi asi zjistil sám. Nepodpal tohle patro, bydlím tu taky." přísně na mě pozvedne obočí.
,,Ano, já vím. Díky za upozornění a připomenutí." ironicky poznamenám významným tónem. Můj soused se zaksichtí a jde si po svých. Zavřu naštvaně dveře, o které se následně opřu. No to je vážně večer jak vyšitý. Nejen, že rande na které se celý týden těším nevyjde, ještě ke všemu se nemůžu ani na nic podívat v televizi a nefunguje internet. Jsem tak nasraný! Tohle Taehyungovi jen tak neodpustím!
Jakmile se odpíchnu od dveří, znovu se ozve klepání, kdy toho mám vážně dost.
,,Ne, nezhasnu ty svíčky!" vykřiknu, co prudce otevřu dveře v domnění, že se mě můj praštěný soused vydal přesvědčit, abych je všechny zhasnul z obav, že zapálím barák. Jednou mi totiž přišel i vynadat, abych si vypnul wi-fi, protože mu ruší spánek.
Za dveřmi však stojí šokovaný černovlásek v dlouhém černém kabátu a kyticí růží v ruce.
,,Taehyungu!" nadšeně zvolám, než se mu vrhnu kolem krku.
,,Oh..." udělá pár krůčků dozadu, co po mém náletu zavrávorá, ,,čekal jsem spíš nadávky, když jdu pozdě." uchechtne se, načež mu zatnu tipec šťastným polibkem.
,,Jsem tak rád, že jsi nakonec přišel, že nám nebudu kazit zbytek večera nadávky." ujistím ho radostně a zavleču dovnitř, aby ten otravný soused skutečně nevylezl.
