pět nebo šest vran ?

minulost by měla zůstat minulostí

Abych vše uvedla na pravou míru, začnu představením a tím proč tohle všechno...

Ahoj, jmenuji se Múza. Já vím není to úplně běžný jméno, ale mě se docela líbí. Jsem kapitánka lodi která je plná pirátů. Určitě si říkáte že to je hrozný protože piráti jsou zlí a rabují a zabíjejí bez problémů. To na jednu stranu úplně není pravda ale na druhou stranu nikdo netvrdil že jsem svatá. Ne každý příběh je o hrdinech s dobrým srdcem. Nejsme úplně běžní piráti. Naše loď vypadá jako normální obchodní loď akorát s děli. A málem jsem zapomněla, jsem griša ale ne jen tak obyčejná. Jsem korporálčice s ojedinělou mocí, dokážu zachytit vlny co vysílá mozek . Takže dokážu každého prakticky donutit udělat cokoliv. A když se někoho dotýkám můžu vidět do jeho vzpomínek a nebo mu číst myšlenky. To čtení myšlenek je pro mě nepříjemné protože to neovlivním, takže se snažím vyhýbat kontaktům s ostatními lidmi. Díky své moci toho hodně dokážu ale také jsem kvůli ní o hodně přišla... 

Když jsem byla malá, moji rodiče chtěli kluka a jelikož jsem byla holka tak se snažili o další dítě, to se vydařilo, jejich syna pojmenovali Jordan... Jordan Rietveld. Já se jmenuji Múza, protože už když jsem se narodila tak se projevila moje schopnost a moje matka měla pořád různé nápady, když říkám že nápady měla pořád tak myslím vážně POŘÁD. Po pár letech se narodil další syn, už třetí dítě. Třetí dítě se jmenovalo Kaz. To jméno bylo takové nevšední, jako to moje ale mě se nikdy nelíbilo. Rodiče museli hodně dřít aby nás všechny uživily takže jsem se o svoje dva bratříčky starala já. Často jsem jim zpívala, milovala jsem zpěv a klukům se taky líbil hlavně malému Kazovi. Jednou večer máma přišla z pole úplně vyřízená a druhý den už se pomalu ani nezvedla z postele. Chtěla jsem jít na pole místo ní ale byla jsem na to moc malá. Táta se mě snažil přinutit, když měla máma největší bolesti že ze spaní úplně sténala bolestí a třásla se. že jím mám svou mocí pomoct od bolesti. Jenže já sem byla moc malá a jediné co jsem zvládla bylo přenést část její bolesti na mě. Bylo to hrozné utrpení, až jednoho dne už se máma neklepala v horečkách s příšernými bolestmi. Jen ležela v posteli a ztěžka oddychovala. Lehce otevřela oči a já s tátou jsme seděli u postele, kluci už spaly. Máma se jen usmála a pohladila mě po tváři kde mi stékala slza, všichni tři jsme věděli že konec přichází. Když se nad tím teď zamyslím tak jsem na svůj věk byla docela vyspělá, děti mého věku ( bylo mi přibližně 5) by to v tu chvilku asi nepochopily. Máma mi vtiskla do ruky kapesní hodinky které dřív patřili i dědečkovi, jediné co řekla bylo že je mám opatrovat stejně jako svojí moc. a pak jen zavřela oči a její těžký dech utichl... Pár dní to táta nějak zvládal ale pak už taky chodil z práce velmi unavený a já se bála že dopadne jako máma. rozhodla jsem se ušetřit mu práci, něco málo jsem si zabalila a vyrazila jsem na cesty kolem světa. Samozřejmě jsem předtím naškrábala tátovi dopis na rozloučenou, prostě jsem se nedokázala koukat jak se táta trápí pokaždé co se na mě podívá a já mu připomenu mámu, Jordie je už dost velký na to aby se nějak postaral o Kaze mezitím co táta bude v práci. Když jsem odešla, bloudila jsem různými městy, pak mi ale došli peníze a já neměla ani na jídlo. Chvíli jsem si vydělávala na ulici zpěvem ale to stačilo jen tak tak na obživu. Jednou večer si mě všiml postarší pán, byla studená noc a já se krčila u zdi u nějakého vchodu hospody. Pán mi nabídl bydlení. Já jsem neodmítla. Byla jsem velice vděčná a také jsem zjistila že má manželku a o něco mladšího syna. Byly velice milí a vzali mě do rodiny jako svou vlastní, paní se jmenovala Maria a on se jmenoval Stails jejich syn se jmenoval Riley. Maria mi ráda česala moje dlouhé čokoládově hnědé vlasy. O mojí minulé rodině jsem nic neříkala, vůbec jsem se o ní nezmiňovala. Jenže nic netrvá věčně. bylo mi asi 10 když jsem po dlouhé době použila svoji moc. Jeden bezdomovec umíral v uličce a už se tomu nijak nedalo zabránit, byla to tmavá ulička do který normální lidé nechodí jenže když jsem slyšela nářky tak jsem se šla podívat co se děje. Snažila jsem se mu nějak ulevit, jenže když používám svojí moc moje oči změní barvu a moje duhovky vyblednou skoro až do běla. Někdo mě zahlédl a jelikož v tomhle městě nemají v lásce griši, tak mě chtěli zabít za to jaká jsem a tak zapálili barák ve kterém jsem bydlela, nejspíš aby neměli výčitky že zabili dítě. Jenže zrovna ten den mě Stails vzal do divadla. Maria moc divadla nemusí a tak zůstala doma i s jejich synem. Dopadlo to tragicky. Maria a Riley uhořeli ve spaní. Stails to velice špatně nesl a já si začala myslet že přináším všem jen smrt a utrpení. Stails to nesl HODNĚ ŠPATNĚ, začal hodně pít. Na to jak předtím byly spořádaná rodinka tak teď to bylo strašné. Stailse vyhodily z práce protože se o mě dozvěděli že jsem griša ale po tom požáru už mě nechtěli ani zkoušet zabít. Stal se z něj alkoholik s agresivními sklony. Postupem času se to zhoršovalo a jeho prohnilá mysl se začala ještě víc kazit. Ne jen že hodně pil, on byl pořád na mol a později za mnou začal chodit že se mu líbím a tak dále. Začalo to být divný a často jsem přemýšlela že odejdu ale nemohla jsem ho takhle nechat a on by mě pravděpodobně nepustil. Začalo to jen tím že se koukal na to jak spím a sledoval jak vypadám a všiml si jakékoliv změny na mě. Pak to ale přerostlo v něco víc a začal mě například osahávat ahladit mě po bocích nebo tak něco. Až to vyvrcholilo úplně a ve dne kdy mi bylo přesně 11 let mi jako dárek nadělil jeden z nejhorších zážitků mého života. Ve dne přesně mích 11 narozenin mě můj skoro nevlastní otec znásilnil. Nejspíš se mu to líbilo, to jak jsem se mrskala a brečela takže to během dalších dnů zopakoval a pak to začalo pravidelně. Nedělalo mu problém  mě u toho uhodit když jsem se moc vzpírala. Bála jsem se i usnout. Vymyslela jsem plán jak utéct. A po celých dvou dlouhých měsících jsem utekla... pomlácená, z ostuzená a rozklepaná jsem bloudila ulicemi bez pomoci. Ostatní lidé na mě koukali z patra jen kvůli tomu že jsem griša a že jsem měla dobré srdce a někomu pomohla. Kladla jsem unavené nohy před sebe, jednu před druhou, už se mi motali únavou. Došla jsem do přístavu, že by alespoň tam mohli být lidi kteří by mi pomohli. A skutečně tam byla jedna stará paní co mi pomohla a nic za to nechtěla, bála jsem se ale únava mě skoro přemohla (už dlouho jsem nespala protože jsem se bála) , šla jsem s tou paní na její loď byla docela velká a byly tam zvláštní lidi ale v tu chvilku mi to bylo jedno. Paní mě umyla oblékla do čistého oblečení a ošetřila mi rány. pak už jsem se probudila v posteli na její lodi.

 V denním světle byla loď opravdu nádherná. Zjistila jsem že jsme už vypluli na moře ale bylo mi to jedno, hlavně že jsem dál od toho proklatého města. Šok byl pro mě že ta stará skoro až babička byla kapitánka téhle lodi, lodi pirátů. Babička se jmenovala Vilana, také to byla griša korporálčice. byla to smrtička. Naučila mě spoustu věcí s mojí mocí a stala se mojí opatrovatelkou. Vlastně mě naučila většinu věcí co umím. Asi o rok později jsme dopadli jednu loď která přepravovala zvířata, velice vzácná zvířata. Loď jsme potopili a zvířata jsme vysadili na prvním ostrově který pro ně byl vhodný. Vysadili jsme všechna zvířata až na jednoho černého pantera, ten by v přírodě nepřežil, byl na to moc malí. Vilana ho chtěla utratit ale já jsem jí přemluvila abych si ho mohla nechat, vlastně ji protože to byla holka. Pantera jsem pojmenovala Carni. Dávala jsem jí jídlo od sebe protože na lodi nebylo jídlo na rozdávání. Později jsem pro Carni i lovila ryby protože strašně rychle rostla a proto potřebovala víc potravy. Bylo mi 14 když jsem vedla svoji první akci proti cizí lodi jako kapitánka. Dopadlo to dobře. Na lodi jsem se začala cítit jako mezi svými. Postupem času se začala i nabírat do posádky nová krev takže moji vrstevníci. když mi bylo 18 byla během jedné akce Vilana zraněná a její organismus to už nezvládal. Umřela mi v náručích. poslední co řekla bylo - ,, nebreč, nejlepší je umřít v akci je to mnohem lepší než umřít nudně a teď si utři slzy a běž velet... moje kapitánko, moje Múzo." 

A od té doby jsem kapitánka. Mám věrnou kamarádku Carni a dokonce i lásku mého života jménem Nathalia.