pět nebo šest vran ?

Plán začíná

Celou noc jsem nespala a na nohou mě držela jurda. Většina lidí ještě spala. Vlastně spaly skoro všichni kdo včera slavili. Včera jsme se s Inej domluvili na tom co řekne kazovi, bude mu jasný že něco nesedí. Jen doufám že Inej zvládne zapírat dva dny. Probudila jsem pár lidí, každému z nich jsem dala dopis.  Dva z dopisů jsem si nechala. Vysvětlila jsem jim plán, nebo alespoň část plánu. Řeknu že někteří utvořily dvojice, přesněji - Raily (ohňostrůjce) šel s Valerií (jedna z dvojčat, materialčice), Mirabell šla s Arthemem (druhý z dvojčat, Materialčik), Stein půjde sám a Nina se bude muset taky sama nějak proplížit z lodi. Jestli vám to teď nedává smysl, tak nebojte, za chvíli to bude vše jasné. Já jsem si oblékla bílé oblečení a vzala jsem si starý zlatý kříž na řetízku. Když mě někdo chce sledovat, tak ať mě teď sledují všichni. Vše bylo připravené,  mohli jsme začít... 

,, slyšte! slyšte! Přijela k vám samotná věštkyně boží! Jestli nevěříte přesvědčte se! Předá vám zprávu přímo z nebe! " začali přes sebe pořvávat lidi z posádky. Pak přišel první zvědavec.

,,a kolik za to chcete?" zeptal se nepříjemným a zároveň posměšným tónem.

,,nic jen, neberte boží jméno nadarmo."  Odvětila jsem s úsměvem. To se mi to lehce říká když ze sebe dělám božího posla.

,, tak určitě" odfrkl si s odešel znechuceně pryč. To lidem v tomhle městě opravdu záleží jen na penězích? Za nedlouho však přišel zdejší kněz a po jeho boku šel Stein. Stein vypadal vtipně v těch slušných hadrech, ještě nikdy jsem ho takhle slušně oblečeného neviděla. Kněz v ruce držel odevřený dopis. Doufala jsem že to zabere a ono to fakt fungovalo. Starý kněz mi poklekl k nohám a začal se modlit. Už v tu dobu jsem věděla že půjdu do pekla za to co tady předvádím. Řekla jsem knězi aby se postavil. Pak mě poprosil za odpuštění od bohů za hříchy které spáchal. Moje oči zbělali, ne úplně jen tak aby z toho byla taková starorůžová a s nepřítomným úsměvem jsem odpověděla.

,,mám vyřídit že je vše odpuštěno" Při tom co jsem to říkala se mi oči vrátily do normálu a kněz si nahlas oddych. Pak se kněz otočil na lidi okolo, na ty co se na nás dívali i na ty co jen procházeli. 

,,slyšte lidičky! přijel k nám posel boží!" zavolal kněz a teď už lidi uvěřili. Najednou se okolo mě utvořil houf lidí kteří se na mě chtěli podívat. Moje posádka, oblečená jako zbožní lidé udržovali cizince a zvědavce trochu dál ode mě abych měla prostor. A představení začalo. Jednoho po druhém jsem začala lidi vyvolávat a po jednom doteku (kdy mi projel celý jejich život před očima) jsem jim dala vždy nějakou užitečnou radu do života ušitou na míru pro ně.

                                                           Mezitím Nathalia

Nat měla za úkol najít tak zvanou "radu pro příliv" byl to těžký úkol ale kdyby se to nepovedlo, nic zásadního by se nestalo. Jednoduše jsem chtěla využít toho že mají s Kazem nevyřízené účty. 

                                                       Raily s Valerií a Mirabell s Arthemem

Jelikož Kaz přišel najednou k obrovskému mění. Musel si někam uložit peníze. Jenže to by nebyl Kaz kdyby ze všeho nevytřískal maximum a tak si založil veřejnou banku. Ve veřejné bance měl uschovanou polovinu peněz. Jenže ta druhá polovina peněz byla uschovaná v trezoru o kterém věděl málo kdo, měl v něm schované i skoro veškeré papíry a dokumenty co se týkají jeho majetku. Jenže Inej byla jedna z mála lidí kdo věděl kde ten trezor leží a já Inej viděla do hlavy takže jsem to už taky věděla. Raily a Valerie měli za úkol dostat se do toho sejfu. Mirabell a Arthem měli za úkol zase vykrást tu banku. Oboje tyhle věci se stanou přesně ve stejnou chvíli takže si Kaz ani neuvědomí že se něco stalo. mezi tím totiž bude Kaz u mé lodi zjišťovat o co tady k čertu jde.  

Plán byl dokonalý, přesně naplánovaný. Počítali jsme snad ze vším co by se mohlo stát. Jenže, jsme nečekaly že nás někdo předběhne. Nikdo nečekal že když se moji lidé dostanou k trezorům, že tam už nic nebude. Když se mi to doneslo, nevěděla jsem jestli to udělal Kaz pro jistotu kvůli mě a nebo mě prostě někdo předběhl. V temné uličce jsem vycítila Inej. (lidi kterých se dotknu později rozeznám i když je nevidím, prostě je vycítím.) Bylo na čase s něčím pohnout. V chumlu lidí přede mnou jsem zahlédla Wilana Van Ecka, jednoho z nejbohatších lidí ve městě. Měl přes rameno brašnu. V té brašně určitě má nějaké světelné bomby. Zvedla jsem svůj zrak k obloze a zahlédla jsem Jespera na střeše, byl určitě jako záloha. Odstřelovač se vždycky hodí. V chumlu určitě bude spousta lidí z Kazova gangu. Přece jen mě má v hledáčku. Tohle jsem však čekala. Dala jsem nepatrným pohybem ruky znamení Steinovi aby nenápadně vytáhl z Wilanovi tašky jednu světelnou bombu. Stein se dal do pohybu. V té tlačenici do Wilana lehce strčil a vyměnil opravdovou bombu za napodobeninu. Tenhle trik určitě Kaz zná, tenhle trik zná každý zloděj.  Hned co Stein dostal pravou bombu do ruky, strčil jí do tašky člověka stojícího vedle. Byla to Nina. Ze začátku jsem jí nechtěla do toho zatáhnout až tak moc, ale nešlo to jinak. Stein si s Ninou vyměnily bomby a teď měla Nina tu správnou a Stein falešnou. Kaz a jeho vrány však stále sledovali Steina a na ženu zahalenou k nepoznání se ani neobtěžovali zaměřit. Nina tam chvíli jen stála zatímco Stein byl pořád v pohybu. Najednou jsem vyvolala dalšího člověka, abych mu řekla něco "moudrého". Vyvolala jsem Ninu. Dotkla jsem se jí a hlavou mi prolétl celý její život. Zjistila jsem co se jí stalo. Co se stalo Matthiasovi. Nedala jsem však znát své pocity. Dělala jsem jako by nic. Najednou jsem se zakymácela, letmo jsem prohlédla dav lidí a zjistila jestli všechny vrány koukají na mě. Pak už se jen objevila velká záře (hodila jsem světelnou bombu přímo před sebe). než se všichni vzpamatovali, už jsem s Ninou byla pryč. možná by vás zajímalo jak jsme to udělali ale... Kouzelníci nikdy neprozrazují své triky. 

                                                            POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ