pět nebo šest vran ?

né úplně podle plánu

Já a Nina jsme došly do temné uličky kde se předtím schovávala Inej ale nikdo tam nebyl. Lidi kteří věřili že jsem opravdu svatá začali šílet. Široko daleko nebylo slyšet nic jiného než pištění lidí, kteří hledaly svatou která se jim vypařila před očima.  Pak se ale z černého koutu vynořila Inej a vedle ní Kaz. Podívala jsem se na ní jestli myslí vážně že je tam s námi i Kaz ale ona jen sklopila hlavu k zemi,  načež Kaz začal mluvit.

,,Inej už mi všechno řekla. Je po všem, prohrála si." Nečekala jsem že by mu to Inej zatajovala ale moje přesvědčení bylo proti tomu že mu řekla VŠECHNO. Myslela jsem si že jsem prohrála, že mu řekla o sázce ale on zase začal po chvilce ticha mluvit. 

,,Ale jak tak koukám, nejspíš mi neřekla úplně všechno." podíval se na Ninu skoro až s úsměvem. ,,zdravím Zeniková. " Nina jen přikývla na pozdrav spět ale do řeči se moc neměla. 

,,Odkud se vy dva znáte?" Zeptala jsem se i když jsem to vlastně už věděla. 

,, To je na jindy. Jsem tady kvůli jiné věci. Uzavřu s tebou výměnný obchod. Jedná se o to co jsi vzala ty mě a o to co ty postrádáš." Hlavou mi projelo miliony různých verzí toho co právě řekl ale nepřišla jsem na tu správnou. 

,,Co tím přesně myslíš?" Umírala jsem zvědavostí. Stačilo by se ho jen dotknout a hned bych to všechno věděla. To by však znamenalo podlehnout pokušení mého prokletí které jsem nehodlala použít. Kaz se na mě znechuceně podíval.

,, To ti to fakt musím říkat? Jsi tak hloupá nebo ze sebe jenom blbou děláš? " Chvilinku zíral na můj němý obličej a pak spustil. ,,Fajn, asi tak hloupá opravdu jsi... Přece moje zlato, co jsi mi ukradla když jsem ho chtěl kvůli tobě převézt na bezpečnější místo. Já ti na oplátku vrátím tu tvojí blonďatou děvku nebo kdo to je."  U poslední věty prohodil oči v sloup a já mu měla sto chutí jednu vrazit. Dokonce i Inej nevypadala šťastně z toho co říkal, ale zase na druhou stranu se jí nelíbilo že jsem ze sebe udělala před lidmi svatou a vážně taky myslela že jsme je okradli. Začala jsem se smát. Nic jiného mi nezbývalo.

,,  Tak za prvé, není to moje děvka ale moje žena a za druhé my jsme-" dřív než jsem to dopověděla konečně Nina promluvila.

,, My jsme to zlato neukradli Kazi" Konečně se na Kaze podívala. Do teď od něj pořád uhýbala pohledem. 

,, Kde je Nat?! Kde je MOJE žena?!" začala jsem si uvědomovat co vlastně Kaz řekl. ,,Inej kde je Nat?" probodávala jsem Inej pohledem. 

,, Jestli nemáte mé zlato talk mám pro vás jiný návrh. Přineste mi ho do čtyřiadvaceti hodin nebo se s vaší blonďatou kurvou můžete rozloučit. Jo a Inej půjde s vámi, jako trest že mě chtěla podvést." inej se na něj provinile ale zároveň nechápavě podívala. Pak jen polkla a vykročila k nám. Měla jsem sto chutí ho zabít. měla jsem sto chutí rozpárat mu břicho, vyndat z něj vnitřnosti narvat mu je do pusy a pak bych mu dala čerstvě vyrvané srdce Inej aby věděl jak se cítím. Přece je to můj bráška, můj jediný pokrevní příbuzný. Spolkla jsem všechny svoje špatný nápady a myšlenky a jen probodávala Kaze pohledem. Krev není to hlavní co lidi spojuje. Rodina přeci není jen pokrevní. Začala jsem si mnout prstýnek na prstu. Těším se až budu mít zase rukavice. Natáhla jsem ruku k Nině. Nepodívala jsem se na ní. ,,Prosím". Bylo jediné co jsem procedila mezi zuby s pohledem stále upřený na Kaze. Když to konečně Niina pochopila, začala šmátrat ve vnitřní kapse svého kabátu. Já mezi tím stáhla za ruku Inej blíž ke mně. Nepatrně jsem se jí dotkla. Byl to omyl a nečekala jsem to. V hlavě mi vyskočili její myšlenky. Kmitla jsem očima mezi Inej a Kazem. Také už vím proč poslal Kaz Inej k nám. nebylo to za trest. Tušil že jsme to nebyly my kdo ho okradl. Myslel si to ale kvůli tomu že si myslí jak jsme neschopní. To jsem však přešla bez poznámky. Také kaz věděl že jsem tady s Ninou. Všechno mu to řekla. Jenže já neřekla všechno jí. Ještě je tu jedna věc která je pro kaze cená. Je to jeho pověst. Nechtěla jsem mu ji však pokazit. On si o to však řekl...

Tenhle okamžik trval jen pár sekund. Mě to však připadalo jako věčnost. Hned co jsem Inej přitáhla k nám, zapískala jsem krátkou melodii. Kaz nechápal. Ta melodie byla část té písničky co jsem zpívala malému Kazovi. Cítila jsem jak se Kazovi zatajil dech. Ze stínu se vynořila Carny, která se otřela o Inej a pak si k ní v pozoru sedla. Mezitím jsem si nandala kožené rukavice. Nahlas jsem si oddechla. Slyšela jsem myšlenky všech lidí kterých jsem se dotkla a byly v dohlednu. Rukama jsem si asi dvě sekundy masírovala spánky. Pak jsem udělala krok dopředu. Kaz stál na místě, zase vážný výraz na tváři. Za ním se ze tmy vynořil Jesper s Wilanem. Zastavily se opodál a já zase udělala krok ke Kazovi.  

,,mám jiný návrh, pane Rietvelde. " orbrátila jsem s naprostou klidností. Dívala jsem se přitom Kazovi přímo do jeho tmavých očí. Jeho tělo sice nijak nereagovalo ale jeho oči ho prozradily. Nevěděla jsem jestli mi jednu vrazí nebo se tu sesype. Nic neříkal, ani se nepohnul, jen se opíral o svou hůl. Pokračovala jsem tedy...

,,vy mi přivedete Nat a já vám z dobrosrdečnosti pomůžu s hledáním. Myslím že své zlato potřebujete stejně jako svou pověst. Co by jste byl bez své pověsti? jen důvěřivé dítě? " všimla jsem si tiku v kazovém oku, i přesto jsem však pokračovala. ,, pomůžeme vám zlato najít, budeme ho ale hledat všichni. Mám v posádce griši kteří by se hodili k hledání. S námi to zlato najdete rychleji. Je však na vás, zda budete chtít aby se to rozneslo, nebo ne. Proto mi vraťte Nat a já slibuji že budeme nápomocni." Hned co jsem to dořekla jsem podala ruku mezi nás s Kazem. Na jeho čelisti bylo vidět jak drtí zuby k sobě. Nic však neřekl. Myslím že jsem ho zaskočila. Ne, já ho stoprocentně zaskočila. Dle mého názoru mu v tu chvilku probíhaly všechny pro a proti. Zdá se ale že mu došlo jaká jsem hrozba, když mě nebude mít pod kontrolou dokud neodjedu. Natáhl ruku také.

,,platí" souhlasil a potřásly jsme si rukou. Když byl však na odchodu, zarazila jsem ho. 

,,Natalia? cítím že je v téhle budově, přiveďte mi ji, na důkaz spojenectví." ukázala jsem na budovu vedle nás. Kaz se na mě nevěřícně podíval, pak zase odvrátil zrak k Jesperovi a pokýval na něj. Kaz pak zmizel ve stínech. Jesper vešel do budovy vedle nás a Wilan chvilku nechápavě koukal a nakonec se nervózně zeptal. 

,,to jsi celé plánovala?" odmlčel se. ,,už od začátku?" Provinile jsem se na něj podívala a jen pokrčila rameny. slyšeli jsme z budovy, kam šel Jesper pro Nat výstřely. všichni jsme se tam rozeběhly. V hlavě mi proletěli všechny situace, co se za tou zdí mohly odehrát. když jsme tam však přiběhly, Nat tam nebyla. Byla tam židle s přetrhanými provazy a ležící tělo napůl ve stínu. Já a Wilan jsme se rozeběhli k tělu, ostatní zůstali mezi dveřmi. Byl to Jesper kdo ležel napůl ve stínu s louží krve pod sebou a dvěma střelnými ranami v těle. Jednu měl v rameni a druhou naboku. Krev tekla až moc rychle, nejspíš umíral. Wilan se k němu sesunul a začal na něj mluvt něco otom že bude v pořádku a tak. Jesper chtěl zvednout neporaněnou ruku ale já ho okřikla ať se nehýbe a nemluví, mohlo by to totiž jeho stav zhoršit. 

,,Carny, běž pro Sandru a dvojčata! Hned!!!" zavolala jsem na mou kočku, která se okamžitě rozeběhla pryč. Sandra je hojička, mohla by Jesperovi pomoct. Z mé bílé a až moc dlouhé sukně jsem odtrhla dva kusi hadru. Jeden hadr jsem podala Wilanovi aby Jesperovi ovázal rameno. když jsem se ohlédla k ostatním, Inej už tam nebyla a Nina šla k nám. Nina se postarala o to aby Jesper ležel klidně a taky mu dala něco pod hlavu. Já jsem Jesperovi odhrnula tu příšernou košili a podívala se jak vypadá ten bok. Nevypadolo to tak hrozně jak jsem čekala ale dobré to vůbec nebylo. 

,,Tak jo Jespere, na tři ti přitlačím hadr na tu ránu." Wilan ho držel za tu zdravou ruku a Nina ještě dotahovala uzel hadru na postřeleném rameni. Jesper přikývnul.

začala jsem počítat : ,,raz, dva ..." do tří jsem nenapočítala a už jsem mu ten hadr přitiskla k ráně. Vypadalo to že omdlí bolestí. Naštěstí už přispěchala na pomoc Sandra a dvojčata. Oddychla jsem si a hadr tlačící na ránu si už přebrala Sandra. Podívala jsem se na své bílé oblečení, které teď bylo úplně celé od krve. Rozhlédla jsem se po místnosti a začala jsem si uvědomovat že je Nat pryč...

                                                       POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ