pět nebo šest vran ?

sázka

Nechápu jak Nina dokázala sníst  tolik jídla. Tomuto umění asi nikdy neporozumím. Povídaly jsme si snad celou noc. Nebo spíš Nina povídala skoro celou noc. O své minulosti nerada mluvím takže jsem mluvila jen o tom co jsem zažila na lodi. Zjistila jsem spoustu věcí o Nině Zenikové a myslím si že i ona toho o mě teď hodně ví. Velení na lodi za mě zatím vzala Nat a já si mohla odpočinout. Jenže jak si mám odpočinout když tady na lodi mám někoho tak zajímavého jako je Nina. Najednou naše konverzace začala směřovat k tomu proč máme namířeno do Ketterdamu. Myslím že ani jedna o tom nechtěla před tou druhou zabíhat do podrobna ale obě jsme moc dobře věděli že se tomu nevyhneme jestli z nás mají být opravdové přítelkyně. 

,,proč máš vlastně namířeno do Ketterdamu?" zeptala jsem se jako první po dlouhé chvíli ticha. 

,, mám tam kamarády, které jsem musela opustit kvůli nepříjemným okolnostem a slíbila jsem že se znovu uvidíme." pak se podívala na lucernu svíticí na stole. ,,a ty? proč tam jedete?"

,,jak už jsem předtím říkala. Soukromá záležitost." hledala jsem nějakou výmluvu ale žádná mě v tu chvilku nenapadla. ,,hledám členy rodiny, hledám je od doby co jsem zjistila že můj otec je mrtvý a jeho statek už nepatří naší rodině" taky jsem se zaměřila pohledem na malinkatý plamínek hořící v lucerně. Najednou jsem ucítila dotyk na rameni. Byla to Niny ruka copoložila na moje rameno na znamení lítosti a empatie. 

,,chtěla bych vědět víc o tvých kamarádech za kterýma jedeš a taky by mě zajímala za jakých okolnostech musíš odjet pryč." začala jsem abych změnila téma od mé minulosti. Věděla jsem že kdybych chtěla tak bych jí donutila mi to všechno říct ale já se snažila vést nenucenou konverzaci.

,,jsou to moc šikovní lidé jenže nevím jestli ještě žijou ale oni mají tuhé kořínky..." nevěděla jsem jestli o tom přesvědčuje mě nebo sama sebe. Najednou se ale oklepala a zase měla zářivý pohled na svět. 

,,dostala jsem další skvělý nápad... uzavřeme sázku která se týká našich minulostí. Jelikož vidím že tě ta moje zajímá" ve skutečnosti mě až tak moc nezajímala ale... ,,rozhodla jsem se že vymyslíme sázku a hlavní cennou budou informace, informace jsou velice cenné zboží a to pirátka jako ty nemůže odmítnout." zas tak moc mě její minulost nezajímala ale nuda je na nic a jelikož nebylo nic jiného co dělat tak jsem se pousmála

,,a v čem by ta sázka spočívala?" Nina se po vyslovení téhle otázky zamyslela a pak jako by se nad její hlavou rozsvítila žárovka...

,,bude to sázka která bude záviset jen na tobě" začala a já zpozorněla protože to začínalo být zajímavé. ,,jde o to že jsem zaslechla o chlápkovi v Ketterdamu, kterého nikdo nepřelstí a neoblafne. Budeš mít za úkol ho oblafnout. Vzhledem k tvému daru to bude docela hračka" Jaký dar? spíš prokletí. napadlo mě hned co to dořekla.

,,a jak se ten chlápek jmenuje?" zeptala jsem se i když už jsem měla takové tušení...

,,jmenuje se Kaz" odmlčela se a mě najednou puklo srdce když jsem zase slyšela to jméno. Dřív se mi nelíbilo ale teď, to bylo jako by mi hrála v uších moje oblíbená písnička kterou jsem léta neslyšela. Je s ním i Jordie?  nemohla jsem se nadechnout jak jsem čekala co Nina řekne dál ,,Kaz Brekker" puklo my srdce po druhé. On si změnil příjmení? Proč?  to byly první otázky které se mi začali rojit v hlavě. Chvilku to v mim mozku šrotovalo ale pak jako bych polkla všechny ty stresující otázky a s lehkým úsměvem jsem přikývla 

,,to zní jako fér sázka" Niny obličej se rozjasnil. ,, pak tedy... Dohoda je dohoda " řekla jsem mezi tím co jsem jí podala ruku v rukavici.

,,dohoda je dohoda" stvrdila sázku i Nina a obě jsme si potřásly rukou. pak jsme zase přešli do nenucené konverzace...

obě jsme už byly unavené a Nina se opřela do křesla které stálo vedle toho mého. Už jsme neměli sílu na to mluvit, jenže se Nina musela ještě zeptat.

,,umíš něco jiného než velet lodi? máš nějaký koníček? napříkla zpěv nebo tanec nebo-" ani to nemusela doříkávat.

,,ráda zpívám" skočila jsem jí do řeči tichým hlasem. Nina se na mě prosebně zadívala.

,,zazpíváš něco prosím?" koukala na mě dokud jsem se nepousmála a nepřikývla. Pak jsem chtěla začít zpívat. No jo ale kterou mám zazpívat?? Napadalo mě tolik možností ale jen jednu jsem na konec vybrala. Byla to ukolébavka kterou měl malý Kaz nejraději. Jenže než jsem jí dozpívala celou, Nina už spala. Usmála jsem se a odešla z místnosti. Nahoře na palubě panoval klid. Nikde nikdo, jenom hlídka a Nat s Carni stojící po boku. Nathaliny blonďaté vlasy se krásně třpytily ve svitlu luny a její modré oči zrovna tak. Nemohla jsem se na ni skoro přestat koukat. Je nádherná. to jsem si říkala snad po každé co jsem jí viděla. a je moje, ta nádherná holka co stojí u kormidla. s úsměvem jsem vyrazila k ní. Stoupla jsem si za ní a rukama v rukavicích jsem jí chytla za boky. Cítila jsem jak se celé její tělo lehce zachvělo. 

,,co potřebuješ?" zeptala se trochu trpce, skoro jako by žárlila na Ninu že si jí všímám víc.

,,jako že když přijdu za svojí holkou tak to hned znamená že něco potřebuju?" hned co jsem to dořekla podívala se na mě svýma modrýma očima, nemohla jsem uhnout pohledem jako by mě v nich topila. ,,fajn, je pravda že něco potřebuju..." vzdechla jako by to čekala ale zároveň byla zklamaná. ,, ale to počká" dořekla jsem a s očima upřenýma do těch jejích jsem jí vtiskla polibek. Ona se nebránila a i když byla trochu naštvaná nakonec mě chytila zezadu na šíji a zavřela oči. Kéž by tahle chvíle mohla trvat věčně. to byla jediná věc na kterou jsem dokázala v tu chvíli myslet. Pak se ale odtrhla.

,,tak co jsi potřebovala?" zeptala se ze zvědavosti. Teď ale už v hlase neměla ten naštvaný tón.

,,mám pro nás práci, nebo spíš zábavu" řekla jsem s křivým úsměvem a Nat už to začínala chápat.

,,a v čem spočívá moje část?" začala se vyptávat

,,Nechtěla by jsi si zahrát na kapitánku?" pak se jen usmála.

,,bude mi potěšením" odpověděla napjatě. Vysvětlila jsem jí část mého plánu a vysvětlila že jsme se s Ninou vsadily. Nat moc dobře věděla že to nedělám jen kvůli sázce ale i přesto že jsem jí neřekla všechno tak mi plně důvěřovala.

Druhý den jsem rozdala instrukce každému kdo v mém plánu figuroval. Každý věděl jen to nejnutnější a nic víc. Nebyla to naše první akce a tak se mě nikdo na nic moc nevyptával. Dokonce i Nina měla v plánu svou roli, kterou si zároveň i sama vymyslela. Chtěla totiž vstoupit do příběhu dramaticky. Jenže dokonce ani Nina nevěděla alespoň polovinu plánu. Jediný kdo věděl úplně vše jsem byla já a tak to bylo nejlepší a všichni to věděli.

Na dohled už byl Ketterdam a já stála u kormidla vedle Nat. Významně jsme se na sebe podívaly pak jsem jí na hlavu nasadila kapitánský klobouk co jsem měla na hlavě já. Zasalutovala jsem kapitánce a pak se chytila kormidla.