BTS oneshots {on request}

24. The clothes you wear [Nammin]

Konfety. Hlasitá hudba. Ještě hlasitější jekot dívek a chlapců kolem. To všechno obklopovalo chlapce jménem Kim Namjoon - bylo mu sice dvacet pět, ale stále se necítil jako muž. 

Krom toho všeho jej obklopovalo taktéž šest dalších mužů. Tančili nacvičenou choreografii a to i Namjoon sám, i když si o sobě nemyslel, že je nejlepší tanečník. Avšak, byla to jeho práce spolu i rapem a skládáním hudby, ve kterých si alespoň dokázal přiznat, že vyniká.

Jeho soustředěný pohled zamířil před něj, do davu lidí. Moc je neviděl kvůli silným zářivým reflektorům. Nad tím ani neměl čas přemýšlet, jelikož se musel soustředit na moment svého výstupu. Začal rapovat text, který sám spolu s dalšími člen skupiny složil. Dal do toho všechno. Tak, jako vždy.

Opět se posunul dozadu. Jeho chvíle v centru dění skončila. Nelámal si s tím hlavu, nemohl se soustředit na nic jiného než na své taneční pohyby. A na dalšího z mužů, který právě nyní tančil hned před ním.

Park Jimin. O rok mladší muž, blond vlasy, samozřejmě obarvené. Ten byl, na rozdíl od Namjoona, neustále v popředí. Pozice hlavního tanečníka a vedoucího vokalisty měla jinou míru pozornosti než pozice hlavního rapera a skladatele. A taky byl mnohem atraktivnější. Nebo to bylo alespoň to, co si Namjoon myslel a co mohl vypozorovat od ostatních fanoušků či fanynek. 

Jimin byl okouzlující, nemnoho lidí by ho popsalo jako anděla. A to ani nemluvě o jeho neskutečně laskavé a obětavé povaze,  ladných pohybech a o jeho nádherném jedinečném hlase. Namjoon nikdy neslyšel tak jedinečný, něžný a okouzlující hlas. Jimin byl jedinečný. Jimin byl... Dokonalý. 

Nejednou se Namjoon přistihl, že se jeho myšlenky stáčí zrovna k onomu blondýnovi. Nejednou se přistihl, jak na něj zírá, jak už na pódiu, tak i mimo něj. Jimin byl přesně jeho typ. I když se to nezdálo, Jimin nebyl tak nevinný. Několikrát měl nemístné poznámky a dokonce s Namjoonem i mnohokrát flirtoval - to ale oba brali jako vtip. Namjoon se o to alespoň snažil.

Nikdy ovšem nedal najevo tuto slabost. Jen když byl s Jiminem sám. Této situaci se však vyhýbal. Měl totiž strach, že kdyby s ním Jimin flirtoval, kdyby byli spolu sami, nedokázal by se udržet zpátky a začal by ho prosit o tolik neřestných věcí, že by si o něm Jimin myslel, že se snad zbláznil.

Jak by totiž člověk, již je vedoucím celé sedmičlenné skupiny, již je respektován a brán za velmi váženého a seriózního, dalo by se říct i dominantního člověka, mohl požadovat po mladším mládenci tolik nemorálních věcí, že by se za ně dokázal i studem propadnout, kdyby mu je měl říct? Jak by se snad člověk, jako on, mohl chovat sebevíc submisivně? Jak by on mohl mít skříň plnou oblečení, které je ,,typicky ženské"?

Ano, oblečení sice nemá gender, ale pokud se na veřejnosti chováte jako on, jak byste se potom mohli ve svém pokoji točit před zrcadlem v bílých krajkovaných šatech s růžovým svetříkem kolem ramen? Namjoon nedokázal objasnit, proč se mu to tak líbí, proč to tak rád dělá. Věděl jediné: nikdo se o tom nesmí dozvědět. 

Se slzami v očích a s nyní už utichajícím jekotem fanoušků a fanynek rychlejším, avšak vyčerpaným krokem dokráčel až do zákulisí. Jeho znavené tělo padlo na gauč a jeho plíce se snažily znovu popadnout dech. Miloval vidět ostatní lidi, jak si užívají jeho hudbu, jeho výstup, jeho proslovy. Ale to, jak vždy ztrácel dech kvůli náročným tanečním sestavám, nebylo samozřejmě něco, co by si užíval.

Po nějaké době, kdy popadal dech, se nechal odlíčit, dal si rychlou sprchu a převlékl se do pohodlnějšího oblečení. Nakonec usedl i s dalšími členy do auta a jen z okna mával fanouškům, kteří na tento moment právě netrpělivě čekali, stejně tak jako paparazzi.