BTS oneshots {on request}

20. New queen [Hoseok]

Hlavní postavy:

Song Eunji

- 21 let
- povaha: nedůvěřivá, odvážná, milá

Jung Hoseok

- 24 let
- povaha: milý, spravedlivý, chytrý

___

Mladá dívka zrovna šla na letiště. Její černé, dlouhé vlasy jí plápolaly ve větru. Moc nespěchala, let totiž stíhala.

Došla na letiště, odevzdala svůj kufr, později i letenku a vstoupila do letadla. Posadila se na jedno místo u okna a čekala, než letadlo vzlétne.

Našetřila si na cestu do Ameriky, kam se vždy chtěla podívat. I když jí to rodiče častokrát slibovali, nikdy s ní nikam neletěli, kvůli nedostatku z peněz. Ale ona to vždy chápala.

Letadlo najednou vzlétlo. Eunji se dívala z okénka na krajinu, která se zdála, se zvyšující se výškou, menší. Nakonec byly vidět jen mraky. Eunji si do uší nasadila sluchátka a začala poslouchat nějaké písničky.

Stále ale měla pocit, jakoby ji někdo sledoval. Rozhodla se to ignorovat a jen se dál dívala z okénka. No jenže ten pocit nepřestával. Rozhodla se tedy, že se podívá kolem sebe. Začala se tedy rozhlížet, aby našla toho, kdo ji neustále sleduje.

Její pohled se zastavil na chlapci s černými vlasy, který se na ni díval. Dívali si navzájem do očí. Ona si povzdechla, uhnula pohledem a sedla si tak, jak předtím seděla.

Zavřela oči a snažila se ten pohled ignorovat. Zaposlouchala se do písničky, která jí právě hrála ve sluchátkách a nakonec usnula.

***

Eunji se zničehonic probudila. Podívala se z okna a celkem ji vylekalo to, že uviděla růžovou oblohu. Řekla si ale, že mohlo třeba zapadat slunce a tak mohly být červánky.

Jenže když zapla mobil, lekla se, když uviděla čas. Bylo teprve 3:22 PM. To nemůže tak brzy zapadat slunce.

Najednou se letadlo otřáslo a ozval se strašlivý rachot. Z letadla najednou začali vypadávat všichni cestující. Eunji se polekala a zavřela oči. Čekala, než se to pod ní též propadne. Ale nic.

Otevřela oči a polekala se chlapce, sedícího vedle ní. Byl to ten, který se na ni neustále díval.

,,Chytni se mě za ruku a pevně se drž." řekl jí a dal před ní svou ruku. Ona se na něj nevěřícně podívala. Nechápala, proč by to měla dělat. To má chlapec snad křídla, na kterých by ji donesl do bezpečí?

,,Tak šup! Nebo chceš snad umřít?" řekl netrpělivě. Eunji si povzdechla. Stejně jsou to beztak poslední minuty jejího života, nic tímto neztratí. Pevně se ho chytila za ruku.

,,Nepouštěj se mě." řekl. Přikývla a najednou se to pod nimi též propadlo. Začala křičet. Chlapci nejspíš pád vůbec nevadil, vypadal v klidu. Ale štval ho řev Eunji.

,,Můžeš být ticho?!" zakřičel na ni. Ona okamžitě přestala křičet a křečovitě zavřela oči. V hlavě si přemítala celý svůj život. Čekala na tvrdé střetnutí se se zemí nebo na studenou a slanou vodu moře, či oceánu, ale nic.

Místo toho dopadla do něčeho měkkého. Pomalu otevřela oči a podívala se nad sebe. Světle růžová obloha s bílými mraky. To snad zavítala do nějaké říše jednorožců, nebo co?

Zarazila se, když si všimla, že vlastně toho kluka stále drží za ruku. Ihned se ho pustila. Chlapec se uchechtl.

,,Kde to jsem a kdo jsi ty?" zeptala se ho a posadila se.