Potter and Malfoy

1 - Skicák

,,Ach ano, další Potter... Podobné kvality jako tvůj bratr, jsi odvážná, chytrá a čestná.. Vím přesně, co s tebou udělám! NEBELVÍR!!!"

Jo. Před sedmi lety jsem nastoupila do Bradavic, školy čar a kouzel. Je to tu kouzelné. Doslova :)

Jmenuju se Elizabeth, a jsem sestra Harryho Pottera. Přesněji jeho dvojče. Jo, jasně, ,,Harry Potter žádnou sestru nemá!" No tak má. Mě. 

Ta osudná noc v Godrikově dolu se totiž odehrála trochu jinak než jak si celý kouzelnický svět vypráví. Ano, moje maminka se postavila mezi Voldemorta a Harryho, a zachránila tak Harrymu život, ale to až po tom, co mě, ještě jako malé miminko, odvezla do nedaleké vesničky, k mým prarodičům.

Vracela se pro Harryho, ale už bylo pozdě. 

Zatímco Harryho poslali na výchovu k tetě a strejdovi Dursleyovým, na mě se trochu zapomnělo. O pár měsíců později mě chtěli nastěhovat k Harrymu, ale teta se strejdou už mě nechtěli, a babička s dědou se mě nehodlali vzdát, a tak jsem Harryho potkala až v Bradavicích.

A tak tady jsem. Sedím vedle své nejlepší kamarádky Lilien u nebelvírského stolu a těšíme se na náš poslední rok tady.

Jistě, všechno není růžové a je tady spousta lidí, kteří mě nemají rádi, především ze zmijozelu. Ale celkem se mi tady líbí.

,,Elizabeth! Půjdeme dnes do Prasinek na máslový ležák, oslavit začátek posledního roku, jdeš?" nakloní se přes stůl Harry. 

,,Jasně," odpovím a usměju se. Úsměv mi však spadne z tváře jakmile uvidím dva hady, Jasmine a Theodora, jak se na mě dívají s úšklebkem na rtech. 

,,Lili, já už jdu, uvidíme se na pokoji," kývnu na zrzku sedící vedle mě, zvednu se a kvapně odcházím, doufaje, že zůstanu nepovšimnuta. Neustále se ohlížím, jestli mě nikdo nesleduje, a tak si nevšimnu, že mi někdo nastavil nohu, a rozplácnu se jak dlouhá tak široká na kamenné podlaze.

Dlouhou chodbou se ozve smích dvou zmijozelských studentů, společně s poznámkou: ,,Nebelvírští zakopnou už i na rovný zemi, paka."

Zatnu pěsti, zvednu se a jsem ihned shozena zpátky, při čemž si narazím nohu. ,,Jseš jenom nicka co se nám válí u nohou," sykne na mě Theodore a oba se smíchem odejdou.

Oni si prostě nedají pokoj! Musí mi zkazit i první den školy!

Snažím se zahnat černé myšlenky, a tak zamířím na zahradu, kde je klid a já si tam ráda chodím čistit hlavu.

Sednu si na lavičku pod smrk, který mi stíní, vytáhnu skicák a uhel a začnu kreslit scenerii před sebou. Několik majestátních smrků v pozadí s Hagridovým domem a zapovězeným lesem. Je to moc hezký výhled, a já se snažím převést tu krásu na papír.

Sluníčko mě hřeje do tváře a já zapomínám na všechny strasti a problémy a užívám si toho ticha.

Tedy dokud mi někdo nevytrhne skicák z ruky.

,,Hej!" otočím se na narušitele mého klidu, který má očividně až moc velkou radost z toho, že mě naštval.

,,Malfoyi, okamžitě mi to vrať!"

,,Nevrátím. Nemám důvod," odpoví a začne si mým skicákem listovat.

,,Máš důvod! Je to moje! Vrať mi to, dělej!" zvednu hlas.

,,Nechce se mi," zní jeho odpověď.

,,To že jseš rozmazlenej spratek kterej se furt schovává za svýho bohatýho tatínka neznamená, že můžeš lidem brát jejich věci! Takže naval!!!" došla mi trpělivost.