Potter and Malfoy

30 - Navždy

Z pohledu Draca Malfoye

Jen co jsme dorazili do Bradavic, dal jsem Ministerstvu vědět, kde se ukrývá jeden uprchlý smrtijed. Někdo by možná řekl, že jsem svině za udání vlastního otce, ale dotyčnému bych přál být v mojí kůži, udělal by to taky, tím jsem si jistý.

To teď ale není moje hlavní starost.

Elizabeth je tak unavená, že mi před chvílí usnula v náručí. S vypětím posledních sil ji donesu na ošetřovnu. Madam Pomfreyová k nám hned přiběhne a ptá se, co se stalo.

,,Jen potřebuju, abyste ji zkontrolovala. Dneska toho na ni bylo moc, chci se jen ujistit-" přeruší mě rukou na mém rameni.

,,Nebojte, pane Malfoyi, já se na ni podívám. Je v dobrých rukou," vševědoucně se usměje a kývne na mě, abych ji položil na nejbližší volné lůžko.

Snažím se moc se nerozhlížet po těch ostatních, kteří tady leží. Bojím se, že bych spatřil známou tvář.

Opatrně Elizabeth přesunu na postel a pod hlavu jí dám měkký polštář. Musí si odpočinout. Odhrnu jí pramínek vlasů z čela a nechám ji spát, věřím, že Madam Pomfreyová se  ni dobře postará. Po chvilce přemýšlení zamířím do Velké síně, i když tuším, co mě tam čeká.

Měl jsem pravdu, pomyslím si, když vejdu velkými dveřmi dovnitř. Tolik mrtvých lidí. Tolik truchlících rodin...

Snažím se nikomu nedívat do očí a zároveň najít zrzku. Moc to nejde. 

,,Draco? Kde je Elizabeth?" ozve se její hlas zpoza mě. Otočím se.

,,Na ošetřovně. Je v pořádku, neboj," dodám, když si všimnu jejího vyděšeného výrazu. Oddechne si. Chvíli jen stojíme a ani jeden z nás neví co říct, až nakonec ona prolomí ticho.

,,Našel jsi svého otce?" 

Přikývnu.

Ještě očividně nejsme schopní vést smysluplnou konverzaci.

,,No, tak... Co ty?" blbá otázka, Draco, vynadám si, když si za ní hned v následující chvíli všimnu čtyř mrtvých členů její rodiny. Fajn, to se úplně nepovedlo...

,,Žiju," hlesne výmluvně. Nevím co na to říct.

***

Z pohledu Elizabeth Potter

S velkým zívnutím se protáhnu a otevřu oči. Cítím se dost odpočatá, to je pravda, ale proč jsem na ošetřovně?

Už už se chci zvednout a odejít, když dovnitř přicupitá Madam Pomfreyová.

,,Dobré ráno, slečno Potterová," usměje se s pohledem na hodiny, ukazující 18:47.

,,Proč jsem tady?" zeptám se.

,,Váš přítel vás přinesl, bál se o vás," usmála se šibalsky, ,,a trval na tom, abych se ujistila, že jste v pořádku. Jste, takže můžete odejít."

,,Děkuju," vylezu z postele a vyjdu z ošetřovny. Na chodbě se zastavím a přemýšlím. Kam asi tak mohl jít? 

***

Z pohledu třetí osoby

Draco se nakonec zrzce omluvil a šel se podívat, jestli už se Elizabeth nevzbudila. Srazil se s ní v půli cesty, nejspíš už ji vrchní ošetřovatelka propustila. 

,,Pojď, půjdeme k Černému jezeru, tam je klid," navrhla a on jen kývl hlavou. Byl po dnešku tak unavený, že už mu bylo spoustu věcí jedno.

Došli na místo, sedli si do trávy a pozorovali zapadající slunce.