„Super.. takže za všechno můžu já” sednul si na lavičku a se znechuceným výrazem koukal směrem ke mě.
„Popravdě Tome.. ano můžeš”
______________________________________
(O týden později.)
Je úterý a poledne.. já stále ležím v posteli a koukám do stropu, vůbec se mi nechce vylézt, už asi třetí den mi není dobře. Včera jsem zvracela a dneska jsem dostala krámy, takže.. myslím že hezká kombinace.
„Ann.. pojď si pro prášky” vykřikla mamka ze spodního patra našeho domu.
S donucením jsem vylezla z postele a pomalým krokem se rozešla dolu za mamkou...
...
Jo a mimochodem, po tom hovoru s Tomem, který byl strašně moc záživný.. už semnou Tom po zbytek týdne neprohodili ani slovo, naopak jsem se začala více bavit s Billem.. docela dost si píšeme a dokonce si k nám začal sedat i na oběd, je to fajn kamarád.
Dobře se mi s ním povídá a hlavně jemu můžu říct fakt všechno, bavím se s ním jen pár dní ale všechny moje ne moc důležitý tajemství si zatím držel pro sebe.. ani Jessica za mnou ještě nepřišla s tím že by jí Bill vykecal ty věci které oba dva už vědí.
Dokonce u mě s Jessicou v pátek byli takže jsme se ještě o něco sblížili. Je hezký a má dobrý styl takže dobrý.
...
Vzala jsem si prášky a zapila je vodou... Mamka mi ještě podala talíř se snídaní a pomohla mi se dostat nahoru ke mě do pokoje.
Zvládla bych to sama ale tyhle chvilky využít prostě musím.
Lehla jsem si do postele a pustila televizi.. koukala jsem na nějaký totální kraviny který jsem našla na Netflixu (klidně na něčem jiném) a u toho jedla jídlo které se nacházelo na mém talíři.
~~~
Uběhla nějaká doba a já si momentálně píšu s Billem.. potřebovala jsem zápisky z dnešních hodin které jsem úspěšně získala.
Ann: Moc ti děkuji za zápisky Bille.<3
Bill: Nemáš zač.. kdyby jsi něco nepřečetla tak mi napiš.
Ann: V pohodě.
Bill: Jinak ve škole se nic nového nedělo.. ani Tom s Laylou se nezměnili.
Ann: To je normální. Převážně u Layly, někdy je to fakt fajn holka ale taky dokáže být fakt hrozná svině.
Bill: Třeba z ní Tom udělá normální holku.
Ann: *normální děvku
Bill: Já to myslel v dobrém.. hele Ann já už musím jít, Tom přišel domu, napíšu ti později. Ahoj.
Ann: Papa.
Je to fajn kluk, rozhodně víc v pohodě jak mistr Tom. Vypnula jsem telefon a položila ho vedle sebe.
~~~
(O pár dní později.)
Už jdu konečně do školy, chybí mi Jessica a Bill.
Momentálně jsem na cestě a pomalu uklízím sluchátka s telefonem do kapsy.
„Annie?” řekl, mi docela povědomí hlas za mnou. Otočila jsem se.
„Ahoj Laylo.. a Tome” řekla jsem nejistě.
Layla doslova vysela na Tomovi až mě to sralo.. tím samozřejmě nechci naznačit že Toma miluju ale vadí mi to.
Stála jsme na místě a koukala na ty dva který se pomalým ale plynulým krokem přibližovali ke mě. Zastavili se těsně přede mnou.
„Nechceš jít s námi..?” zeptala se s pohledem upřeným na mě Layla.
Tom nemohl strhnout oči z Layly jako by měl v sobě lektvar lásky.. přišlo mi to docela vtipný.
„Jo klidně” mykla jsem rameny a otočila se zády ke mě.
Oni mě krokem dohnali a ve stejném tempu jsme se vydali do školy. Popravdě to byla moje nejnudnější cesta za můj celý život.. poslouchat ty dva bylo samo o sobě pěkně nudný.
Došli jsme před školu a já se ihned přivítala s Billem a Jessicou.
Rozešli jsme se do školy kde jsme se přezuly a po té odebrali do naší třídy kde jsme si sedli na svá a místa a po zvonění věnovali škole která uběhla rychleji než moje cesta do ní.
Čusík busík.
Nová kapitola snad se vám líbí a omlouvám se za chybky 😰.. zatím se mějte papaaaaa 🫶🏼
