Utubering - den, kdy se vše změní

4

Cesta nám utíká docela rychle, protože si povídáme. Zhruba za hodinku začneauto pomalu zastavovat. Rozárčin taťka nás vyhodil na začátku Prahy, takže jsmemuseli dotraverzovat až na místo. Jel si ještě něco zařídit a tak nechtělzbytečně zajíždět s námi do Letňan. "Však mi to zvládnem." Ujistila ho Rose. "Aco s kufry?" zeptal se nás starostlivě. "Psala jsem Martinovi, dovezeš je paknim?" odpověděla otázkou Rose a my se s Kate podívali na sebe. Takže už víme,že se jmenuje Martin. Neodpustím si úsměv, protože při jméně Martin, mě jižnapadá ta klasická věta youtuberů: "A tohle je Martin, z kanálu Jmenuju seMartin.". Říkám si ji v duchu a přitom se porozhlížím, kde to vlastně jsem. "Abude někdo od nich doma?" ptá se zase taťka Rose. "Jo, nevím přesně kdo, alebude někdo doma. Stačí jen zazvonit. O ni o tom ví, ale v šest odjíždí, tak toprosím stihni do té šesté." Poprosí ho Rose a dává mu letmou pusu na líčko narozloučenou. "Tak si to užijte holky." Odpoví a nasedá zpět do auta a odjíždí."Takže teďka jsme na Zlíčíně, takže půjdem na metro." Zavelí Rose a já s Katese vydáváme za ní jako poslušné ovečky. Rose se v Praze opravdu vyzná a tak popřejití pár uliček, kdy já společně s Kate už jsme vůbec netušily kde to jsme,tak nás Rose zavedla ke schodám dolů. Za hlasitého smíchu jsme se vydaly dometra. Koupily jsme si jízdenky a my nasedly. Celou cestu jsme si tak jakopředtím povídaly. "Zastávka Florenc!" ozve se přes celé metro a otevírají sedveře. "vystupujem!" křičí na nás Rose a vybíhá ze dveří pryč. Já s Katenezůstáváme pozadu. "A kudy teď?" ptá se Kate Rosie. "Přesně! Já myslela, ženás to doveze až do Letňan!" začnu mírně panikařit. "Klid, ale máme štěstí.Pojedeme metrem." Odpoví s úsměvem. "Ale vždyť jsme z něho teďka vystoupily!"panikaří Kate. "No, ale to byla jiná linka, myslím, že to bylo B a mypotřebujeme metro C což je tamhle!" ukáže na schody a my se už uklidněně vydalyke schodům. Můžu teda říct, že metro je jedno velké bludiště a nechápu jak setu může vyznat. A to přitom bydlím v Kladně, kousek od Prahy, takže bych to tuměla, přeci jen trochu znát. No, nevadí. "Ahoj Rose!" zdraví Rozárku nějakýkluk z druhé strany schodů. "Ahoj!" křičí Rosie na zpátek a běží k němu. Chvílinám trvá než si s Kate uvědomíme, že jsme ztratili Rose a přidáváme se k nim.Slyšíme jejich hlasy, jak se spolu baví, ale přes hluk v metru jim nerozumíme."No nic, tak já mizím." Rozloučí se Rose a vydává se náším směrem. "Kdo tobyl?" ptá se se zájmem Kate. "Můj bývalý spolužák." Směje se a dáváme se opětdo chůze. Konečně dojdeme a nasedáme do metra. Ještě dlouhou cestu jedeme, aleprotože si povídáme tak utíká celkem rychle. "Poslední zastávka, Praha – Letňany!"ozve se hlas a my vystupujeme. "A kudy teď?" ptám se. "Vyjdeme tyhle schodynahoru a pak už jen pár metrů pěšky." Odpoví Rosie. Poslušně vyjdeme schody apřed námi se již otevírá výhled obří podium. Je to obří! Všechny tři jsme ještěchvili stály s pusou otevřenou údivem do kořán a pak už jsme se vydaly tím směrem.Směrem k Utuberingu!