NEVHODNÁ PARTIE

Část 3

Amélie sevřela v rukách v kůži ručně vázané album. Nechala ho udělat Dylenovy ze všech jejich fotek, které našla. Moc dobře věděla, že zrovna dnes měl narozeniny a tak se rozhodla ho navštívit a album mu dát. Chtěla ho vidět, a přivítat se s ním. Potřebovala ho vidět, jako nikoho na světě. 

Počkala, než se setmí. Natáhla si tričko a sukni a přehodila ho šedým pláštěm s kapucí. Své dlouhé zrzavé vlasy skryla pod černou paruku pro jistotu, že by ji snad její otec, nebo spíše Nolan zahlédli jít přes zahradu k lesu. Takto by si myslely, že některá ze služek prchá na nějaké dostaveníčko.

 Přeběhla zahradu, proběhla přilehlým parkem a zamířila cestičkou kolem lesa k Dylenovu domu. Tuto zkratku používal jistě jen ona, a on. 

Když doběhla k roubené chalupě, z komína se kouřilo. Zadýchaně se zastavila přede dveřmi, a snažila se popadnout dech. Celou cestu skoro běžela, jak moc už toužila po tom, ho konečně vidět. Zaklepala. 

Dylen se zamračil, když zaslechl klepání. „Koho to sem čerti..." zavrčel si pod vousy. Vůbec netušil, kdo by to mohl být.

 Do jeho domu nikdo nechodil. Jen Améliina babička, madam Emma Wilkinsová a Tristan. A ten přede dvěma hodinami odešel. Trochu popili, aby oslavili jeho narozeniny.

 Popadla ho divná předtucha. Snad Tristan nevyplnil, co slíbil. Dělal si z něj totiž srandu, že mu k narozeninám objedná služby nějaké mladé kurvičky, aby alespoň jednou musel platit on, a ne ženy jemu. Bral to ale jako legraci, vůbec by ho nenapadlo, že by to opravdu udělal. 

Jenže když otevřel dveře, v přítmí zádveří, stála jakási černovlasá dívka, skrytá pod kapucí. Zabiju ho, napadlo ho a zamračil se na onu dívku. Nechtěl být však nezdvořilý a pokynul jí rukou, aby vešla. 

„Já..., přišla jsem..., máš narozeniny." Vykoktala Amélie. Najednou ji došla slova.

 Byl do půl těla nahý a tak veliký. Tolik zmužněl od doby, co ho viděla naposledy. Měla pocit, že svými rameny a svou muskulatůrou, zabírá nejméně polovinu pokoje. Byl do sněda opálený, a na jeho vypracovaném a svalnatém těle, nebylo snad ani gram tuku. Jen mu ještě přibylo od posledně několik tetování. Měl potetovanou celou hruď, ramena, jednu ruku a jedno lýtko. Polkla, nedokázala od něj odtrhnout zrak. 

„Nečekal jsem tě," zavrčel, „normálně bych si tě nepozval..." Povzdechl si. Krčila se před ním v onom plášti, a evidentně byla vystrašená. Nechtěl ji vylekat, však nemohla za to, že byl jeho přítel idiot. 

Ale když už je tady, napadlo ho, ulevit by si mohl. Však od chvíle kdy spatřil Amélii, měl celé tělo jako v jednom ohni.

 „Dobře," zašeptal, „ tak pojď sem. Nemám náladu na dlouhé předehry, tak..." Pokynul ji, aby se otočila.

 Amélie poslušně vykonala, co po ní chce. Otočila se k němu zády. Přistrčil ji ke stolu a stáhl jí plášť z hlavy. 

„Opři se." Vydechl znechuceně a Amélie se opřela rukama stolu. Vůbec nechápala, co po ní chce.

 A když ji pak vyhrnul sukni, skoro vypískla. Ale po celém jejím těle, najednou rozlil se pocit uspokojení. Nohy se jí roztřásli touhou. Ano, toužila po něm. Celou tu dobu. 

 Ale neměli by se nejdříve přivítat? Samozřejmě to byl on, pro koho střežila své panenství, jako oko v hlavě, ale představovala si to trochu romantičtěji.

 Pohladil ji po zadečku a ona se celá roztřásla. A když stáhl její kalhotky a znovu se jí dotkl, nahlas zasténala. Z hlavy se jí rázem vypařilo vše, až na její neukojenou touhu a lásku, kterou k němu cítila.

 Ale přeci jen..., tak rychle? Ještě ho prakticky ani nepozdravila a už stojí opřena o stůl, s kalhotkami u kotníků, aby si ji vzal. Možná je jeho touha tak veliká, jako její, napadlo jí.

 „Dylene," zašeptala ale nakonec, „neměli bysme se nejdříve přivítat?" Skoro se jí podlomil hlas pod tím, jak hladil její zadeček. 

„Přivítat?" Zabručel překvapeně, „a k čemu? Vezmu si jenom, proč jsi přišla, a co já potřebuju."

 „Já..., já..., také jsem se na tebe těšila," vyjekla, když jeho prst zajel mezi její nohy, a ona ucítila, jak vlhne, „a moc. A nepředpokládala jsem, že to bude tak rychlé. I když se tomu nebráním, ale..." znovu nahlas vydechla, když jeho prst začal v její kundičce pracovat, „ale přeci jen. Neviděli jsme se tři roky, a tak jsem..." Dylen ztuhl v pohybu. Vytáhl prst a odskočil od ní, jakoby se popálil.

 „Kurva!" Vykřikl vyděšeně a natáhl ruku, aby stáhl její paruku, „málem jsem si tě vzal, Amélie!"