NEVHODNÁ PARTIE

Část 29

Dylen pochodoval po místnosti, jako lev v kleci. Co chvíli se zastavil a vztekle praštil pěstí do zdi. Náhle se otevřeli dveře, a on hned, ještě ani Tristan nestačil za sebou zavřít dveře, vyštěkl. 

„Tys to věděl?!" Zamračil se na něj. 

„Co máš na mysli?" Zašklebil se Tristan, „Že máš syna?" Pohodil ledabyle rukama, „Jasně, že jsem to věděl. I kdyby mi to Amélie neřekla, kdo tě zná, hned ví, která bije."

 „Takže ona ti řekla, že je můj?" Zařval skoro nepříčetně. 

„Jasně, že jo. Všichni to víme. I Orvill," odvětil klidně a přešel k baru, aby nalil dvě skleničky, „bude mu dobrým otcem." Dylen mu nabízenou skleničku, téměř vytrhl z ruky a kopl ji do sebe.

 „Je můj!" Vyprskl. 

„Tys ale Amélii opustil. Dopisy se jí vraceli neotevřené, tak usoudila, že už nemáš zájem." Pokrčil  rameny, jakoby se vlastně vůbec nic nedělo. 

„Usoudila, že nemám zájem?!" přeskočil mu hlas, „Myslel jsem si kruci, že je moje sestra! A že je těhotná, jsem neměl ani páru!" 

Tristan sebou praštil na pohovku a pohodlně se rozvalil, což Dylena evidentně ještě více vytáčelo. 

„Dalo se to očekávat, když jsi ji ošukal."

 „Ošukal?!" zavrčel Dylen a vrhl na svého přítele nenávistný pohled, „Nikdy jsem ji neošukal, kurva!"

 „Ne?! Já nevěděl, že je jako panenka Marie. Takže neposkvrněné početí?"

 „Buď rád, že jsi můj přítel!" zavrčel, „Ty víš, jak to myslím." 

„Jo, jasně že to vím, kamaráde. Nic to ale nemění na tom, že jsi tu nebyl. Že jsi ji opustil, a ani sis nepřečetl dopisy, ve kterých ti psala, že je těhotná. Nemůžeš se tedy divit, že si našla jiného."

 Dylen si zoufale prohrábl své vlasy, a pak znovu praštil pěstí do zdi. Představa, že ten chlápek ji má, ho rozpalovala doběla. Žárlil. A to tak moc, že nedokázal racionálně uvažovat. Ale jen představa, že se miluje s jiným mužem, ho drásala zevnitř.

 „Spal s ní?!" Vyštěkl na Tristana tak náhle, až sebou trhl. Měl co dělat aby se nezačal smát. Bylo mu jasné, že ho dohnali tam, kde ho chtěli mít. Ale tak nepříčetného, ho snad ještě neviděl. 

„Jak to mám vědět?!" Vztáhl ruce v obranném gestu, „Na to se jí budeš muset zeptat sám. Ale je to zdravá žena..." pokračoval klidně, „krásná, mladá a žádoucí. Předpokládám tedy, že má své potřeby a..."

 „Kurva! Už mlč!" Zaúpěl Dylen a nalil si další skleničku, „Nechci nic slyšet!" 

„Ty ses ptal." Mrkl ledabyle a sledoval ho, jak začal opět pochodovat po pokoji. Byl rudý vzteky a supěl jako lokomotiva. Několikrát se nadýchl, jakoby něco chtěl říci, pak ale mávl rukou a pochodoval dál. 

„Tak co tedy?!" Vyštěkl, až Tristan poskočil, „Spal s ní, nebo ne?!"

 „Já jim u toho nesekundoval. Vážně ne! Ale předpokládám...., že když se budou brát..."

 „Zabiju ho! Rozčtvrtím ho. A smažu mu ten slizký úsměv z ksichtu! Slizoun jeden! Jestli se jí jenom dotkl..., přísahám, že už si v životě nezapíchá!" Tristan udusil výbuch smíchu a obrátil do sebe obsah skleničky, kterou ledabyle do teď držel mezi prsty, a hrál si s ní. Chtěl vypadat co nejvíce nad věcí a nezúčastněně, ale dalo mu hodně práce, aby se nesmál. Však byl Dylen zelený žárlivostí. Dostal ale náhle strach o Orvilla. Ten blázen by ho snad v tuhle chvíli vážně zabil.

 „To bys neudělal," řekl klidně, „však jsi chtěl odjet. Všechno prodat a už se nevrátit. Chceš ji odsoudit k celibátu?"

 „Rozmyslel jsem si to!" Vyštěkl na něj naštvaně. 

„Vážně? A co tak najednou?"

 „Je moje! A vždycky byla! A teď, když vím, že mám ještě syna, nedovolím, aby mi to kdokoliv vzal."

 „Pokud vím, když jsi přijel, řekl jsem ti, že nejste sourozenci. Proč jsi neprotestoval proti tomu, že má snoubence tedy už tehdy?" Dylen ztěžka dopadl na pohovku a vjel si prsty do vlasů. 

„Jen jsem si přál, aby byla šťastná. Myslel jsem, že ji nějaký muž udělá šťastnější, než bych to dokázal já. A když už byla zasnoubená, napadlo mě..., že mě třeba přestala milovat."

 „A ty jí?" Zašeptal Tristan, a když k němu Dylen vzhlédl, nemohl ani na sekundu pochybovat o jeho slovech. 

„Nikdy! Nikdy, ji nepřestanu milovat. Vždyť jsem kurva od chvíle, co jsme se spolu milovali, neměl jinou ženu. Nedokázal jsem se na jinou celé ty roky ani podívat." 

„No..., tak to je fakt vážný, kamaráde." Zašklebil se Tristan, „A co chceš dělat?"

 „Co chci dělat?" skoro vykřikl, „Dostanu ji zpátky! Ještě teď zajdu na panství a požádám Emmu, aby mě přijmula znovu jako správce. Pak zabiju toho slizouna a přesvědčím ji, že chce mě!"