Třídní sraz

Viktorie

„Moc se mi tu nezboř."

„Kam jdeš? Vždyť není ani půlnoc a ty ani nejsi opilá."

Nechápu, co si jako Lina myslí. Jasně, já vím, že nenávidí chození mezi lidi, ale tohle je náš třídní sraz. A hlavně nikdy nechodí na byt beze mě, vždycky, když je jí nepříjemně tak moc, že to nemůže ustát, prostě mi řekne a jdeme spolu pryč. Teď to ale vypadá, že chce odejít sama. To je poprvé, co něco takovýho udělala.

„Ale ty seš víc než dost."

Jonáš mě obejme okolo ramen a málem se mi překlopí do klína. Táhne z něj tráva a mně je ještě víc nepříjemně než z té konverzace s Linou. A ještě ke všemu ani nemá pravdu, jasně, měla jsem přípitek a teď tu upíjím druhej drink, ale dávám si pozor. Protože jsem počítala s tím, že za mnou dojde Lina nejpozději v jednu s tím, jestli bychom mohli jít. A ona nemá radost, když se opiju tolik, že mě musí cestou na byt podpírat. Zrovna dneska jsem fakt nechtěla, aby na mě byla naštvaná. Fakt jsem se snažila.

V tu chvíli udělá něco, co nečekám, vecpe se mezi nás, až se Jonáš musí odtáhnout a obejme mě. Nakloní se rty až k mému uchu a já se zachvěju, protože ona není ten typ, který by vás jen tak někdy obejmul. Napadne mě, že třeba vážně dnešek bude jinej, třeba mi zašeptá, ať jdu na byt s ní, protože ve dvou je nám stejně vždycky líp než ve velkejch společnostech.

„Myslíš, že bys mohla dneska přespat u Julči v pokoji?"

Cítím se, jak kdyby mi vrazila nůž mezi lopatky. Přísahám, že cítím, jak mi svetr vsakuje krev, ale pak je jí moc, takže mi v úzkém proužku stéká podél páteře až k lemu kalhot.

„Co? Proč?"

„No..."

„Co je?"

Asi jsem na ni moc vyštěkla, ale je mi to jedno. Určitě to bude připisovat tomu, že jsem opilá, protože ona by si nikdy nevšimla, kolik jsem toho vypila, zatímco já bych byla schopná vyjmenovat seznam toho, co si dnes objednala. Bohužel si asi prostě každá všímáme jinačích věcí.

„Nic, ráno ti to vysvětlim. Jen si to prosím pamatuj, až se dostaneš na byt."

Odkloní se ode mě a chvíli mi kouká do očí. Doufám, že vidí, jak jsem zmatená a naštvaná. Protože se ještě nestalo, že by mě někdy poprosila, abych jí nechala volnej pokoj. Hm, dnešek je asi plný různých poprvé.

„Nebuď nasraná. Socializuju se, tak jak si chtěla."

„No jo, vždyť já vim."

Lžu. Protože nechápu, jak se jako socializuje, když odchází. A pak mi to dojde. Koukám po baru a zrak se mi zastaví na klukovi, který stojí u věšáků. Poznám ho hned. Timoteo, byl u nás na výměnným pobytu, tenkrát z něj všechny holky šílely. Pamatuju si, jak mu Nela vypisovala a brala si strašně osobně, že ji nechává na zobrazenu. Tenkrát mi dělalo radost, že jí konečně někdo dává ochutnat její medicínu. Většina ho ale spíš zdálky obdivovala a zasněně o něm mluvila. Chápu, Španěl, exotika a tak, ale nevím, přijde mi takovej až moc typickej. Rozhodně ne Liny tip.

„Hlavně ať se dostane v pohodě domů."

Jasně, ještě tu bude vykládat Jonášovi, jak mě má dovést na byt. On je zrovna ten poslední, s kým bych někam dobrovolně šla. A to by zrovna ona měla vědět, kolikrát jsem jí říkala, jak mi vadí, že poslední rok se Jonáš na každý školní akci zhulil a pak se na mě snažil všemožně lepit.