Osmnáctiletá Maya teprve nedávno zjistila, že patří mezi nadané a přestoupila do speciální školy Raven Hill. Děsivé místo na kraji lesů. Jsou zde dva typy studentů, neškodní Greeni, do kterých patří i Maya, ake také temní, od kterých se vsichni radě...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jídlo je naprosto výborné. Sam na stůl dal zapečené těstoviny, sushi, mořské plody, mně neznámý pokrm z rýže a dva druhy polévek. Jsem překvapená tou hojností a říkám si, jak tohle mohli stihnout všechno uvařit a jak to všechno sní? Potom ale Azzazel přizná, že něco z toho objednali a to, co nesníme, zbyde na další den. Jako nápoje jsou tu perlivá voda, jablečný a pomerančový džus a tři druhy vína. Jedno z toho je růžové, ale možná je to spíše šampaňské. Zvolím jablečný džus a Daria se tomu posměšně zasměje. Tváře mi zrudnou studem, když si uvědomím, že všichni kromě mě pijí víno. Cassiel se na mě ale povzbudivě usměje. U stolu je živo, všichni si povídají jeden přes druhého a je vidět, že si rozumí. Jenom já mlčím a hledím si svého. Naprosto a dobře vím, že sem nezapadám. Připadám si tady jako vetřelec.
Ukáže se, že ten vysportovaný kluk se jmenuje Peter. Nebo je to možná jenom přezdívka a jeho andělské jméno si nechává pro sebe. Dozvím se, že posiluje a závodně běhá. Prý k tomu nepoužívá schopnosti, protože chce uspět spravedlivě. Ale pochopím, že je vážně dobrý. Ve volném čase navíc boxuje a já vůbec nepochybuji, že má velkou sílu. Snažím se si o každém zapamatovat co nejvíce.
Azzazel mi nepřijde jako zlý člověk, ale přísný rozhodně. Vlasy má ostříhané na ježka a vypadá to, že měl nedávno oholenou hlavu. Studuje prý pořád dokola dlouhé desítky let, protože neví, co s volným časem. Zajímá ho historie, ve které je mimochodem jednička, když ji zažil... Také se dozvím, že si rád a hodně užívá se ženami a předstírá, že je normál. Ale to předstírají skoro všichni.
Nikdo z nich se na mě netváří přátelsky kromě Sama. Ten mi přijde jako milý kluk. Sedí vedle mě z levé strany a občas mi vysvětlí současnou konverzaci nebo prohodí nějaký vtip, který slyšíme jenom my dva. Asi se snaží, abych nebyla tak nejistá a já jsem mu za to vděčná. Sam má ve vlasech patku a nosí velmi stylové značkové oblečení. Velmi mu to sluší, všechny jeho kousky k sobě ladí a nemohu si nevšimnout doplňků. Prsty mu zdobí prstýnky a na krku se mu pohupuje řetízek. Chvíli vypráví o svém příteli, ale většinu času se do konverzace nezapojuje. Všechno, co ale řekne, má nějaký smysl a váhu. Přijde mi, že do každého svého slova vkládá cit. Nakonec mi řekne, že miluje číst a psát poezii. Je to člověk plný emocí s dobrým srdcem. Nebo takový na mě alespoň udělal dojem.
K jídlu si dám trochu těstovin a sushi. Je to moje oblíbené jídlo a nikdy jsem ho neviděla tolik pohromadě. ,,Dobrá volba," řekne mi Cassiel, který si sushi dává také a to mě přinutí k úsměvu.
Nejvíc z přítomných asi mluví Daria. Její tón zní dost sebevědomě a trochu povýšeně, ale to se mi může jenom zdát. Ukáže se, že se dost baví s Casssielem a pořád se na něj usmívá.
Po dlouhé době večeře končí. Daria si mě změří pohledem a potom řekne: ,,když už tady jíš, mohla bys alespoň umýt nádobí,"
,,Dario, Maya je náš host," praví Cassiel. Já se však ihned zvednu. Možná to nemyslela hezky, ale nejspíš má pravdu. Ubytovali mě ve své vile, ve svém soukromém světě a ještě jím jejich jídlo. ,,Já to ráda udělám," řeknu. Hora takového nádobí mi zcela určitě dá zabrat a není to práce pro jednoho člověka, je náš tady alespoň třicet, ale i tak nic nenamítám. Začnu sbírat ze stolu jednotlivé talíře a cítím na sobě palčivé pohledy. Daria se na mě vítězně usměje.
,,Já ti pomůžu," řekne Cassiel a Daria se rázem zamračí. Cassiel sebere zbytek talířů a potom spolu zamíříme ke dřezu. Nikdo jiný nám pomoct nejde a mě napadá, jestli je to kvůli mně. Zajímalo by mě jen, proč mě nemají rádi. Ale možná jen, protože jsem se o nich dozvěděla pravdu a narušuji jejich soukromí. Tak či tak, přála bych si s nimi vycházet, když tu budu dva týdny a tak se rozhodnu být na všechny milá. Třeba si postupem času získám jejich důvěru.
,,Doufám, že víš, že to nemusíš dělat," řekne Cassiel a já mezitím dávám nádobí do napuštěného dřezu. Vznikne v něm pěna s bublinkami. ,,Navíc, dneska má službu Daria s Mortem. Ten je... Mimo město a jí se očividně prostě jen nechce,"
,,Úplně v klidu," usměju se. Omývám talíře. Myčka myje něco jiného, takže ta možnost je vyloučena. Bublinky mám rázem všude, sahají mi až po lokty.
Cassiel mě se zájmem pozoruje. A potom se zasměje. ,,Pěnová párty?"
,,Vypadá to tak," povzdechnu si a bublinky se mi začnou lepit na oblečení. Je to tou horou nádobí, která přetéká. Musela jsem dát velké množství jaru.
,,Tak tedy dobře," zazubí se a než se naději, sáhne do dřezu a uchopí pěnu do dlaní.
,,Co to děláš?" vyjeknu a on mi pěnu hodí do vlasů. Zděšeně zaječím. Cassielovi se pobaveně blýská v očích a já příjmu jeho výzvu.
Popadnu co nejvíc pěny dovedu a prsknu mu jí do obličeje. Nyní má bublinky úplně všude včetně očí a úst. Rozesměju se na celé kolo.
,,Co to tam dělají?" ozve se u stolu a začínají po nás pokukovat, ale nám je to jedno.
Cassiel se zatváří naštvaně, ale já vím, že to jen hraje. Jakmile si umyje obličej, popadne obrovský hrnec a nabere do něj obří haldu pěny. Začne se přibližovat.
,,Tak to ne, nenenene," vyjeknu a potom se dávám na útěk. Utíkám a on běží za mnou. ,,Já tě dostanu!" volá a směje se na celé kolo.
,,Jen přes mou mrtvolu!" vyjeknu a vyběhnu na chodbu.
,,To se dá zařídit!" volá za mnou a tak pobýháme po bytě jako splašení. Dojde mi, že přesně tohle jsem potřebovala. Už dlouho jsem se necítila tak radostná, svá a... Volná.
