Kap, kap, kap. V chladném temném večeru nebylo slyšet nic jiného než kapičky deště stékající po listech stromů a tichý vítr ve větvích. Shadow se kulhavě řítila zpět ke svému doupěti. Do bezpečí. Její drobné černé tlapky se smýkaly po kluzkých kamenech a navlhlém smrkovém jehličí. Ve vzduchu viselo napětí a hrozba. Vlčice cítila, jak ji cosi pohlcuje. 'Snad strach? Nebo zoufalství?' Něco se ji snaží zastavit a přesvědčit, aby se vrátila. Cosi ji tahá za ocas a nutí ji se otočit. Její bystré vlčí uši co chvíli zaslechly podivný zvuk, jakýsi vzdálený hlas ji volal zpět k místu, jenž před chvílí opustila. 'Je to ona? Ne, to není možné, vždyť...' Radši ani nemyslela na to, co se stalo. Ještě teď měla srst celou zježenou a mysl plnou temných myšlenek. Mocný strach a vzpomínka ji však nakonec donutil zastavit. Shadow se s pochybnosti otočila a zavětřila,zda tu stále někde nečíhá nebezpečí. Její čenich ji ještě nikdy nezklamal, proto se jí ulevilo, když žádný pach nepochytila. Možná jenom zápach čerstvé krve a vlhký vzduch, ale to pro ni nebezpečí nepředstavovalo. Nezbývala jí jiná možnost než zamířit zpět k onomu místu. 'Už nebudu utíkat před nebezpečím. Vrátím se!'
Shadowino srdce nikdy nebylo dosti odvážné překonat strach a jít dál. Již od raného dětství se bála každého pohybu nebo zvuku, ale co bylo horší, bála se hlavně riskovat kvůli kamarádům. To se jí nikdy nepodařilo, však tentokrát to byla výjimka. Možná to bylo proto, že byla Aisha její nejlepší kamarádka. Možná to taky bylo proto, že bylo nečestné jen tak utéct z bojiště a nechat tam někoho zemřít. Ne. Tentokrát to Shadow nemohla dopustit. Už se rozhodla: vrátí se.
Ovzduší bylo stále dusnější a zdálo se že se co nevidět strhne pořádný liják. 'Musím si pospíšit!' říkala si v duchu. 'Už jen kousek...'
Pach vlčí krve už byl cítit dobře. Zbývalo proběhnout houštím na potemnělý palouček, kde se ještě před chvílí odehrála krvelačná bitva. Shadow zbystřila sluch a oči měla jako na stopkách. V tu chvíli to spatřila: nevinně ležící promočené tělo- Aishu. Velmi opatrně se přiblížila, našlapávaje přitom jako myška. Když přišla dostatečně blízko, ztuhla hrůzou. Aishino hrdlo bylo rozdrásáno do krve, na jejím protáhlém čumáku byly otisky po obrovských zubech, z mordy jí vytékala krev a jedno ucho měla natržené. Ležela na pravém boku a všude kolem se povalovaly chomáčky její sněhobílé srsti. Shadow běhal mráz po zádech. V mysli se jí mísily pocity od smutku přes truchlivost až po vztek. Ale nejhorší na tom všem bylo, že za to mohla právě ona- Shadow. Její zvědavost a dětinská nerozumnost ji donutily dopustit se strašného činu- nerespektovat důležitá a jasná pravidla, která ve smečce platila a která je chránila a co hůř, nabádat k tomu i ostatní. Její nejlepší kamarádka kvůli ní zemřela. 'Za všechnu Aishinu bolest a utrpení můžu já . Jen já! Jsem srab. Utekla jsem z boje. Byla nevinná a za důvěru, kterou ke mně měla zaplatila životem.' Pomyslela si. Najednou však pochytila jakýsi malinký pohyb. Ano, Aisha pohla očním víčkem. 'To přece nemůže být pravda...Aisho!' A teď znovu. Tentokrát se zdálo jakoby oko dokonce na chvíli otevřela a zase zavřela.
Padala noc a v houstnoucím dešti a mlze bylo čím dál méně vidět. Shadow jen stála a upřeně hleděla na nehybné tělo bílé vlčice. V očích jí jiskřila naděje a srdce jí rychle tlouklo. Po chvilce velmi tiše zašeptala: „Aisho, slyšíš mě?" Aisha se zřejmě chtěla nadechnou a odpovědět, avšak z její velké tlamy vyšel jen chabý zvuk a vyplivla trochu krve. „Ne, Aisho," řekla Shadow již zcela nahlas „nehýbej se, tvá zranění by se zhoršila. Neboj, já tě zachráním." S těmito slovy lehce sklonila hlavu, aby svým teplým jazykem očistila zaschlou krev na krku, když tu si povšimla něčeho, co jí malém vyrazilo dech. Z Aishinina hrudníku nezbylo skoro nic. Žebra byla zpřelámána a pod sebou měla obrovskou kaluž temně rudé krve. Zatímco Shadow bez dechu zírala na její zbytky hrudi, Aisha otevřela promodralé oči, pootočila hlavu tak aby aspoň rozlišila tmavou siluetu své kamarádky a vydala z hrdla zvuk podobný skřehotavému hlasu: „S-Shadow," Shadow se zarazila a aniž by otočila hlavu, zahleděla se jí přímo do očí. Nebyla schopna slova a proto Aisha tiše pokračovala: „Odcház-zím z tohoto světa, Shad-dow. Rozplývam se, m-mizím. Ale ještě se setkáme, neboj." Pak se Aisha už jenom nadechla a to poslední, co Aisha ve svém životě vykonala, byl nepatrný obláček horkého vzduchu, který jí vyšel z nozder při jejím posledním výdechu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
