The power of desicion

Část třetí

Nyní

Toužíš po moci, jen si to přiznej. Temná síla ti tohle všechno může dát. Stačí podvolit se. Můžeme stát bok po boku, vládnout galaxiím. Dávat rozkazy, zabíjet, dát průchod své dlouho zatlačované agresi. To po čem toužíš, můžeš tak snadno mít. Stačí podvolit se. Každý tvor bude chovat respekt k nám. Budou mít strach, budou prosit o smrt až budeš stát u moci. Celé věky čekají jejich ubohé duše na vůdce, kterým se staneš ty. Stačí podvolit se.
,, Rey, podvol se," temný, děsivý hlas se mi vžírá až do morku kostí.
,, Ne!," zakřičím zoufale.
Snažím se temnému hlasu z neznáma odolat.
Až teď si uvědomím, že ležím na tom hloupém řádovém křesle, mám pevně zamčena zápěstí a pohnout nemohu ani s kotníky. Pokusím se využít ticha a zasoustředím se na vojáka stojíc u vchodových dveří, přece jen, mám více zkušeností a síly než v minulosti, tak mohu vojáka ovládnout mnohem rychleji, efektivněji. Necítím nic. Necítím sílu, jakobych měla v hlavě prázdno.
A najednou, jakoby do mě uhodil blesk, projede mnou prudká, ukrutná bolest. Sílu opět pocituji a po dřívější bolesti není ani známky. Prozatím to hodlám ignorovat.
,, Odemkni má pouta, dojdi pro ostatní povstalecké vězně do věznice a odveď je do hangáru. Poté co nejpomaleji dojdi za Nejvyším vůdcem a řekni mu, že ta holka, kterou tak moc podceňoval je už nyní dávno v jiné galaxii a plánuje další povstání," neodpustím si vzkaz pro Rena.
Zlomyslně se uchechtnu nad představou rozzuřené reakce Rena až uslyší můj vzkaz.
,, Odemknu tvá pouta, dojdu pro ostatní povstalecké vězně do věznice a odvedu je do hangáru. Poté co nejpomaleji dojdu za Nejvyšším vůdcem a řeknu mu, že ta holka, kterou tak moc podceňoval je už nyní dávno v jiné galaxii a plánuje další povstání," zopakuje neutrálním hlasem voják.
,, Ano, správně. A nech otevřené dveře," dodám ještě.
Voják se zamnou rozejde a trhavě mi odemyká pouta. Poté odchází do věznice.
,, Sakra," zanadávám si šeptem pro sebe.
Uvědomění, že jsem zapomněla přesvědčit vojáka o dání svého blasteru mně, mě nepříjemně překvapí. Budu muset ovládnout jiného kolemjdoucího, ač to dělám nerada.
,, Hej ty! Kdo tě pustil?!," zakřicí na mě varovným hlasem náhodný kolemjdoucí v bílé masce ode dveří.
,, Jdeš jako na zavolanou," řeknu mu výsměvným tónem a přihlouple se usměju. Zasoustředím se na jeho bezbrannou mysl a poté ji ovládnu.
,, Vydej mi tvou zbraň."
Mezitím co mi voják předává zbraň, napadne mě plán.
,, A tvou výstroj, dej mi tvou výstroj," dodám ještě rozkaz.
,, Dám ti mou zbraň a mou výstroj," odpoví strojově.
Vběhnu ještě do mého nedávného vězení a převléknu se do těžké výstroje stormstroopera.
Proběhnu kolem polonahého muže.
,, Běž do své ubikace a nezapomeň, že pokud budeš chtít, kdykoliv se můžeš změnit k lepšímu, odboj tě nebude nikdy odsuzovat, naopak budeš další nadějí nejen pro nás, pro celou galaxie," zašeptám ještě.
Pak už opravdu utíkám spletitými chodbami Prvního řádu snažíc se najít hangár. Po chvíli kolem mě prochází skupina šesti vojáků.
,,GZ-9347, máte povolení procházet se v chodbách Supremacy sám nebo jste snad dostal konkrétní rozkaz?" promluví na mě podezřele jeden z nich.
,, Mám od Nejvyššího vůdce nařízeno o rozkazu mlčet, je mi líto," řeknu první věc, která mě napadne.
,, Vy, jako voják třídy M máte nařízený rozkaz od samotného Nejvyšího vůdce? Sejměte prosím svou masku GZ-9347," nařídí mi.
,, Pochybuji, že zrovna vy máte větší práva než já. Takže ne. Masku si na váš příkaz opravdu nesundám. A teď mě omluvte, mám své rozkazy." Po vyřčení věty se otočím k vojákům zády a odcházím.
,, Okamžitě se zastav!" zakřičí na mě varovně jeden z nich.
Otočím se k němu, podívám se mu do očí a zašeptám neslyšně:
,, Ty a ostatní vojáci, odejděte a zapomeňte na mě," přikážu mu.
Chvíli na mě překvapeně hledí. Odkašle si.
,,Odcházíme," přikáže svým druhům a jim nezbývá nic jiného než nadřízeného poslouchat.
Já můžu nerušeně pokračovat ve své cestě. Procházím stále stejnými, bílými chodbami a po chvíli mi ze zářivých světel začínají slzet oči. Pak si uvědomím, že v té prokleté masce musí být schovaná nějaká mapa lodi. Než se ale po mapě vůbec začnu schánět, vyleká mě hluboký mužský hlas pocházející ze sluchátek v mé přilbě.
,, GZ-9347, máte vysvětlení k vaší nepřítomnosti na bojovém výcviku? Neprodleně se dostavte na můstek Hlavního ředitelství."
Sakra, sakra, sakra. Tak teď jsem lehce v prdeli. Co mám dělat?! Měla bych se co nejrychleji vytratit z lodi. Dobře, musím, ač nerada, někoho ovládnout a zjistit, kde je hangár.
Rychlým krokem se rozejdu najít kohokoli.
,, GZ? Co tu děláš? Velitelství tě schání. Měl by sis pospíšit, už teď tě čeká zákrokový trest," promluví na mě stormstrooper kamarádsky.
Rychle kouknu na začáteční písmena jeho přiděleného, takzvaného "jména".
,, Ahoj TL, zaveď mě prosím do hangáru, mám tam přidělený úkol," vyhrknu, snažím se znít co možná nejklidněji.
,, Zavedu tě tak maximálně na Velitelství. Pojď, chceš mít snad ještě větší průšvih?"
,, TL prosím. Opravdu se potřebuji dostat do hangáru, co nejrychleji," prosím zoufale.
,, Dobře, ale hned potom tě odvedu na můstek. Pospěš si."
Oddechnu si.
,, Moc děkuju," usměju se, zraz si uvědomím, že celý můj obličej zakrývá hloupá bílá maska.
Už jsou to přibližně tři minuty, co procházíme totožnými chodbami.
,,Už by jsi se měl opravdu naučit zapínat helmu GZ," uchechtne se TL načež mi začne helmu zezadu utahovat.
Nervózně si odkašlu.
,, Proč si vlastně nepřišel na výcvik?"
,, Já uh, necítila, ehm necítil jsem se nejlíp," koktám výmluvu.
Muž neodpoví.
A tak jdeme v tichosti do hangáru.
,, Vy dva!," zakřičí na nás, neznámý hlas.
TL se okamžitě otočí načež já se pomalu otočím též.
,, GZ a TL, okamžitě na Hlavní ředitelství!" ječí na nás.
,, Ano Veliteli." TL mě chytí za paži a vede mě.
Hangár už byl skoro na dohled! Vytrhnu se TL a rozběhnu se chodbou do hangáru. Už tu nechci být ani vteřinu. Pak se ale ještě otočím a zakřičím:
,, TL, poběž!"
Náhle mnou projede ostrá, tupá bolest. Padám na kolena a sleduji další dva vojáky, kteří běží za mojí maličkostí, zvedají mě a odvádí za velitelem.
,, Trest vás nemine GZ!" plivne mi do obličeje Velitel.
TL na mě jen vyděšeně hledí, i přes přilbu je cítit jeho údiv. Vojáci, kteří mě vedou, jdou rychlým krokem a já s čerstvou, krvácející ránou na stehně nedokážu chodit jinak, než kulhavým, pomalým krokem.
Za pár chvil už stojím, respektive klečím před skupinou vyšších generálů v poutech. Hledí na mě zhnusenými, pohrdavými pohledy.
,, Navrhuji nejvyšší zákrokový trest," promluví jeden z nich.
,, Souhlasím s Generálem, tento voják si zaslouží setkat se tváří tvář Nejvyšsímu, ten už rozhodne jak naloží s jeho životem," prohlásí pohrdavě jeden z nich.
,, Ano, GZ se dopustil opravdu neodpustitelného. Porušil rozkaz Velitelství," dodá ještě jeden.
,, Máš nějaké námitky či oprávění GZ-9347?"
Zmůžu se na jediné.
,, Vy a celý stupidní Řád prohrajete, zoufalci," zašeptám bolestně.
Odfrknou si.
,,Odveďte ho!"
A tak mě dva vojáci odvádějí za Nejvyšsím.
Musím se uchechtnout. Ren už jistě obdržel můj vzkaz. Ten bude vzteky bez sebe.
,, Všechny jednotky, okamžitě zajistěte hangár, žádná loď se nedostane ven ani dovnitř. Povstalci jsou na útěku. Pochytejte je a odveďte zpět, pokud bude nutno, je povolena smrtící střelba," ozve se ze všech rozhlasových panelů a do sluchátek zabudovaných v oblecích.
Moje domněmka je rázem potvrzena. Ren vzkaz obdržel. Smrtící střelba? Nesmí nikoho z povstalců zranit, natož připravit o život!
Vojáci lehce znervózní, nadále mě ale odvádějí.
Vytrhnu se jim.
,, Pokud nechceš přijít o druhou nohu, stůj," zakřičí na mě jeden.
Druhý ho okřikne.
,, Střel toho zmrda!"
,, Tak rozkaz nezněl."
,, Ser na rozkaz. Utíká!"
Dohadují se mezi sebou.
A pak, zastavím se v běhu. Nemohu se pohnout. Nemohu se otočit.
,, Okamžitě vypadněte, pokud nechcete zemřít!"
Ren. Je přímo zamnou. Nesmí se dozvědět, že jsem pod maskou já.
Pomalým krokem se vydá zamnou.
,, Nemáš být v hangáru? " zašeptá přímo vedle mého ucha.
Musím dál předstírat. Pokud se dozví, že jsem pod maskou já, je semnou a hlavně s povstalci konec!
,, Ano, samozřejmě, právě tam jsem měl namířeno Nejvyšší vůdce," promluvím neutrálně, alespoň se o to tedy pokusím.
,, GZ- 9347, pověz mi prosím závaznou větu."
O závazné větě jsem už slyšela, všichni příslušníci řádu ji znají. Jsem snad já příslušník řádu?! Sakra!
,, To jsem si myslel," uchechtne se Ren.
,, Já uhh, no, musím, ehm, musím běžet," vykoktám nervózně. Hned poté se otočím a rychlým tempem se vydám na druhou stranu chodby. Zdá se, že Ren už sílu povolil, proto se mohu pohnout.
,, Neučil jsi se, vojáku, že k Nejvyššímu se neotáčí zády?!," zaječí na mě agresivně.
Strnu na místě. Nemohu se dál hýbat, neboť mi pomocí síly Ren znovu rozkázal zastavit se.
Udělá dva kroky, dýchá mi na krk.
,, Sundej si masku," zašeptá tiše.
Ví to. Ale ještě stále je tu možnost. Malá naděje. Ještě stále můžu utéct.
,, Sundej si masku," varovně větu zoopakuje, nyní už mnohem hlasitějším, tvrdším tónem.
Dobře, možná bych si tu masku měla opravdu su-.
,, Sundej si tu zkurvenou masku!" zakřičí mi do ucha tak silně, až málem ohluchnu.
,, Nejsem voják, myslíš si snad, že budu poslouchat tvé rozkazy?!," zakřičím na něj přihlouple.
Opravdu méně inteligentní větu jsem zvolit nemohla. Vždyť si sama protiřečím!
,, Ahh zase si musím vše udělat sám," vydechne ke vší mé smůle. Poté se ke mně přikloní, natáhne ruce a následně mi začne, překvapivě jemně, sundávat přilbu.
,, Proč to děláš Bene? Nemusíš se pokoušet, někomu zavděčit. Celý tvůj život je jen a jen o tvých rozhodnutích, je jen o tobě. Uvědom si, že to ty ničíš všechny životy, zabíjíš nevinné. Zabíjíš tvory, kteří mají svůj příběh stejně jako ty," pokusím se o další povzbuzující monolog.
Jen se uchechtne.
,, Myslíš si, že mě znáš. Pleteš se. Vidíš jen to, co chceš vidět a před zlem, které jsem napáchal, zavíráš oči," pronese pohrdavě mezitím co mi přilbu sundává z hlavy.
,, Poslouche-," Ben mi skočí do řeči.
,, Ne. To ty mě poslouchej. Ty jsi nyní v situaci, kdy nemáš biť sebemenší právo, mi říkat, kdo jsem a kdo ne. Tvůj život je nyní v mých rukách. Nemám pravdu?" pronese klidným vyrovnaným hlasem.
Pak už si pouze hledíme do očí, on mi vloží zápěstí znovu do rušících pout.
,,Mimochodem, málem bych zapomněl, mám pro tebe překvapení." ušklíbne se zlomyslně.