The power of desicion

Část čtvrtá

Poté mě odvede zpět do cely. Nyní je stráž mnohonásobnější, moje síla je oslabena pouty a nezbývá mi nic jiného než doufat. Vojáci mou maličkost na rozkaz připoutají zpět na křeslo.

,, Tvá nerozhodnost mě dohnala k jedinému řešení. Snad budeš nyní rozumnější," uchechtne se Ren zlomyslně.

Přiveďte ho!" zakřičí na stráže.

Do dveří vstoupí Poe v poutech, je omlácený a nejen z nosu, mu teče krev. Není zcela při smyslech, bolest mu je jisto jistě otupuje. Vojáci ho spíše podpírají. Ren na ně kývne a muži odejdou.

,, Nezatahuj do toho mé přatele! Co po mně ještě chceš?!" zaječím Renovi hystericky do tváře.

,, Tvé rozhodnutí nyní rozhodne nejen o tvém životě," řekne zcela klidně.

,, Je to jednoduché, buď se přidej ke mně nebo zůstaň tvrdohlavě tam kde jsi. Jako bonus je smrt tvého přítele," nabídne mi neutrálním hlasem. Tuší, že vítězství je na jeho straně.

,, I kdybych se k tobě přidala, nebude to z vlastní vůle. Nikdy se ti nepovede přesvědčit mě. To mě radši zabij!" zakřičím mu do obličeje.

,, To jsem si myslel. Radši zemřeš, než aby jsi čelila budoucnosti. Ať to máme tedy rychle za sebou. Kdo bude první? Pilot nebo snad zrádce?" zeptá se unudeně, cítím v hlase i špetku velkorysosti. Snad, že mi dává na výběr?!

,, Kdy to konečně pochopíš?! Nepřidám se k tobě! I kdyby mě to mělo stát život Rene.," křičím zoufale.

,, A život tvých přátel? Co kdyby to mělo stát jejich život?," zašeptá.

Neodpovím. V nitru vím moc dobře, jak se rozhodnu. Své přátele bych nikdy neopustila, neublížila jim, či je snad dokonce připravila o život. A v tuto chvíli mě nezajímá jakýkoliv osud galaxií.

,, Dobře," vydechne po dlouhém tichu. Otočí se ke mně zády, čelem k Poeovi.

Citím náhlou proudící sílu v místnosti.

,, Kleknout!" rozkáže Ren náhle.

Poe bolestně dopadne na kolena.

Poté vůdce kývne na vojáky. Ti udělají tři kroky k Poeovi a začnou plnit své povinnosti.

Bez milosti do něj kopou, jejich tvrdé boty se každým dalším úderem špiní od Poeovi krve. Poe se jen svíjí a otupěle prosí o pomoc. Za pár chvil upadá do bezvědomí.

,, Ne, prosím, přestaňte! Vždyť ho zabijete!," plačtivě prosím vojáky.

Ren se pouze uchechtne.

,, Odveďte ho do samostatné cely a přiveďte zrádce," vydá další rozkaz.

Jen na něj překvapeně se slzami v očích hledím. Nadechnu se.

Vzdám se. Bude to tak pro všechny lepší. Zachráním přátele a ti jsou pro mě nejvíc. Znamenají pro mne život.

,, Vzdávám se," vydechnu odhodlaně a setřu si slzu z tváře.

,, Ale nedobrovolně, tudíž bude moje síla oslabena, tedy k ničemu," dodám ještě.

Ren mě chvíli udiveně sleduje, hned se ale vzpamatuje a lehce kývne hlavou.

,, Oslabena?" zeptá se zaraženě.

V hlavě mi okamžitě nastane veliký chaos. Myslí si, že by mohla být moje síla opravdu oslabena? Tak primitivní, hloupá lež a on na ní snad skočí? Dobře, budu dál předstírat.

,, Nečetl jsi snad základní pravidla síly? Odstavec devatenáctý, strana šedesátá druhá: Jakkékoliv vynucené či tedy nedobrovolné jednání se sílou bude oslabeno na její minimum, neboť síla slouží pouze k prospěchu cti a řádu," iprovizuji a lžu.

Pokud by mi na to Ren skočil, ještě by tu byla šance na osvobození a následný útěk.

,, Lžeš. Síla nemůže být potlačena či dokonce oslabena. Pouze maximálně vlastní vůlí což se v tvém případě rozhodně nestane." Ren se snaží znít neutrálně, ale v jeho cítím nejistotu, té se chopím.

,, Nevěř mi, sám ale poznáš a pochopíš, až bude moje síla slábnout a poté jisto jistě zmizí. Pak ti budu k ničemu."

Ren se jen ušklíbne.

,, Pak tě tedy budu moct zabít. Bez síly mi budeš k ničemu. Stejně jako mi jsou k ničemu tvoji přátelé," pronese nyní už opravdu lhostejně.

Přemýšlím. Na jeho větu mě nenapadá jediná odpověď, jediný argument.

,, Opovaž se, jen dotknout mých přátel," zasyčím výhružně.

,, Nebo? Jsi plně v mojí moci, cokoliv řeknu, uděláš, ať už s použitím násilí a nebo bez něj. Nemáš žádná práva, natož svobodný názor. Pokud mi chceš vzdorovat, udělej to, následky odnesou tví kamarádíčci."