Vrána k vráně sedá

7.kapitola

Leden 2000

Následující týdny se ukázaly jako nejsladší mučení, jaké kdy Harry zažil. Nic se nezměnilo, a přece bylo všechno jinak.

Jeho rána teď byla jiná. Se Severusem se stále scházeli v kuchyni, než Harry vstoupil do krbu, ale Teddy v tu dobu ještě spal. Severus ho teď obvykle budil kolem deváté a pak s ním snídal, zatímco Harry měl školu nebo třídil papíry na Robardsově stole. Když se Harry odpoledne vrátil, Teddy odpočíval, a tak si se Severusem dali čaj, který jim servíroval Krátura.

Po dvou týdnech si Harry uvědomil dvě věci. První byla, že má nyní mnohem více volného času, od čtyřiceti minut spánku navíc po ránu až po klidné odpolední čaje, které mu umožňovaly vyčistit si hlavu, než se Teddy probudí. Druhá věc byla, že Severus byl skvělá chůva. Čas u čaje využívali k tomu, aby si popovídali, Severus Harrymu vyprávěl o Teddyho dni, odpovídal na všechny jeho otázky a sděloval postřehy o jeho motorickém a řečovém vývoji.

Severus a Molly se dohodli, že Teddy bude trávit pátky v Doupěti a že ho tam Severus vezme po snídani. Harry se cítil téměř ochuzen, když si uvědomil, jak málo z chlapcova rozvrhu na něj nyní zbylo. Zároveň se však cítil mnohem odpočatější. A to mu ponechávalo větší možnosti být tu skutečně pro Teddyho, aktivně se mu věnovat a trávit s ním čas.

Ale to mučení. To se ukázalo jako dost obtížné. Harry si stále pamatoval ten pocit, který měl na Nový rok, kdy chtěl Severuse políbit tak moc, že si o to musel říct. Vzpomínal na něj, protože ho provázel po celé dny a bez varování se objevoval v těch nejvšednějších okamžicích.

Jednou, když přišel Harry domů dřív a našel Severuse v posteli s Teddym, jak mu čte pohádku. Jednou, když večer seděli v knihovně a Severus mu vyprávěl o Teddyho pokrocích při učení na nočník, aniž by se v jeho tváři objevila sebemenší stopa znechucení. A jednou, a to byla nejnovější situace, když jednoho sobotního rána našel Teddyho a Severuse v kuchyni, ještě v pyžamu, a ti dva se na sebe šklebili nad něčím, co Harry tak úplně nepochopil. Severus se tvářil tak roztomile, že si Harry málem dupl, aby ho Severus přímo před Teddyho očima zlíbal do bezvědomí. Ale neudělal to.

Ani ty jeho pohledy mu nepomáhaly. Neustále na sobě cítil Severusovy oči, když pracoval na eseji do školy, když s Teddym skládal papírová letadla na podlaze v knihovně, nebo když seděli v kuchyni u večeře a Harry se rozplýval nad svým studiem, zatímco Severus na něj upíral ten pohled. Harry nevěděl, co ty pohledy znamenají, ale líbily se mu, líbila se mu představa, že ho Severus pozoruje, jako by stál za to, aby ho tak podrobně studoval.

Přesto se zdálo, že se nějak zasekli na tom podivném stavu a Harry netušil, jak dál. Věděl, že Severus už učinil poměrně velký závazek, když souhlasil, že zůstane, a pak převzal obrovský podíl na péči o dítě. Věděl, že na něj nechce tlačit. Ale také věděl, že ho chce.

Bylo opravdu zvláštní, jak to teď Harrymu připadalo tak jasné. Nedokázal přesně určit okamžik, kdy se to stalo, když spolu za poslední rok strávili tolik času, ale někde v průběhu času se Harryho pocity zřejmě prohloubily. Pocity, které byly úplně jiné než nesmělý obdiv a pocit viny, které cítil na samém začátku jejich zvláštního přátelství. Jiné než ochranitelství a zvědavost a všechny ty rozporuplné pocity nesmělé náklonnosti, strachu a zmatku, které cítil předtím.

Harry si ho zoufale přál mít rád, když viděl jeho vzpomínky v noci bitvy. To ho provázelo prvními měsíci Severusova pobytu u Sv. Munga, kdy byl muž v bezvědomí, i potom, kdy už byl většinou zase sám sebou, nepříjemný a věčně otrávený. Tehdy opravdu nečekal, že mezi nimi vznikne přátelství, ale navzdory všem předpokladům se přesně to stalo.