Deník středoškolačky

Část 11 konečně domů

      Když jsem se probudila ráno, kolem mě byl houf lidí. Byli mezi nimi jak moji tak Samovi rodiče i jeho sestřička a on sám. Všichni které jsem měla ráda mi byli nablízku. Jen kvůli tomu, že ležím v nemocnici ke mě všichni přišli. Skápla mi slzyčka štěstí, když jsem si to uvědomila.

   "Proboha zlatíčko, jak je ti?" hned si ke mě sedla mamka a chytila mě za ruku. Chtěla jsem promluvit, ale ta hadička v krku mi to znemožňovala a tak jsem se pokusila o znakovou řeč a řekla jí "fajn". Ona se jen usmála a dala mi pusu na tvář a po vyprávění, co se za dobu mého bezvědomí událo mě a Sama nechali všichni osamotě. Až teď jsem si stihla povšimnout, že tu Sam nechal vyrůst spoustu květin. Rozzářili se mi oči a než jsem stihla aspoň vydat nějaký zvuk tak už seděl vedle mě na posteli a držel mě za ruku jednou rukou a druhou rukou mi balil. Trošku jsem se zamračila a v tom mi oznámil, že mu doktor povolil vzít mě domů, když mě ale bude jeho táta, který dělá doktora, hlídat.

   Vzali mě tedy domů a Sam trávil, co nejvíce času se mnou a obsluhoval mě. To mi docela vadilo. Nemám ráda, když mě někdo obskakuje jako anglickou královnu. Proto jsem mu občas lehce vynadala, že mě nemá obsluhovat. On mě, ale neposlouchal a radši mi z pokoje udělal květinářský skleník. To se mi ale líbilo. Mnohem lepší než kdyby můj pokoj byl barbie domeček. 

   "nepřeháníš to trochu s tou péčí Same? Nic mi není a ty už mě týden držíš v posteli" už mě to nebavilo a tak jsem řekla, co si myslím.

   "Co když vztaneš a něco se ti stane" jen zavrtěl hlavou a pokračoval v péči.

   "Kytky mi nevadí, ale nech mě aspoň vztát. Vždyť skoro nemůžu ani sama dojít na záchod"

   "I tak krátká cesta je riskantní" tohle mě naštvalo a tak jsem se k němu otočila zády a celé odpoledne s ním nemluvila. Ať si to bere jako ženskou logiku, ale štve mě jak ze mě dělá křehkou porcelánovou panenku. Nechápu proč. Nechápu proč to nedokáže pochopit. Nejsem tak křehká. Není to jako v tom filmu kde se jí kluk nemohl ani dotknout protože by jí mohl rozdrtit čelist nebo jí zlomit vaz nechtěným silnějším nebo rychlejším pohybem. V tom filmu to byl upír. Tady mi nehrozí větší nebezpečí než kdybych se spláchla do záchodu, což je samozřejmě nulová pravděpodobnost. Prostě nevím, co si myslí, že za chudáčka jsem.