Deník středoškolačky

Část 7 Poprvé u Sama doma

Tak a je to tady. Sam mě pozval k sobě domů, abych se seznámila s jeho rodinou. Mám trému jako před maturitou a husinu možná, že až na hlavě, když mi nejdou sčesat vlasy, tak aby drželi tvar jak chci já. Po půl hodině neúspěšného lakování a česání vlasů konečně dospěji k výsledku, který jsem chtěla a konečně se oblíknu do lehkých bílých šatů bez ramínek s namodralou sukní. Zrovna, když jsem si nazouvala boty tak se ozval zvonek a tak jsem se rozeběhla ke dveřím a otevřela. Sam v ruce vyčaroval růži a podal mi jí. "Dobré odpoledne slečno" usmál se svým andělským pokřiveným úsměvem. "Dobré odpoledne pane" uchechtla jsem se a vzala si od něj růži, přivoněla si. "ta krásně voní" usmála jsem se a dala jí do vázy k pugetu, co už mi dal za tu dobu, co jsme spolu. Všimla jsem si, že má vybledlejší oči. "Jsi dlouho nepil viď?" poznala jsem. "Jenom dvě hodinky. Byl jsem ve městě. Chtěli vyloupit banku." pokrčil rameny a než to dořekl tak už jsem mu podávala sklenku s vodou. Nemám ráda, když působí doslova suše. Všimla jsem si jeho pousmání. "Děkuju" A jen to dořekl tak se napil a hned mu oči zezelenaly jak měly. Když jsme se konečně dostali do auta, cesta trvala zhruba čtvrt hodinky. Sam a jeho rodina bydlí na kraji Phoenixu a samozřejmě v nenápadném domě na pláži, jak jsem pochopila z jeho vyprávění. Minuty ubíhali a Sam si při pohledu před sebe hrál s rádiem až nakonec naladil stanici, která se líbila nám oběma. Konečně jsme dojeli k jejich krásnému domu na pláži. Zmohla jsem se jen na hlasitý výdech. Hned jsem zaslechla jak se Sam zasmál. Zaparkoval na svém místě před garáží a po chvilce mi otevřel dveře. "Je ti něco?" zeptal se úzkostlivě. "To je nádhera" vypadlo ze mě, když jsem si prohlížela tu překrásnou zahradu, která vedla kolem celého domu a plazivé rostliny se motaly kolem sloupků plotu a po altánku až k jeho střeše. Dům byl dost velký, aby v něm žila čtyřčlená rodina jako je Samova. Byl natřený na žluto a sladěný s prosklenými dveřmi se zakulaceným rámem z ořechového dřeva a stejnými okny. Dokázala jsem jen tupě zírat. Proto mě Sam vzal do náruče a nesl až ke dveřím. Nedělalo mu to problémy, když spolu se svými schopnostmi má i supersílu a umí létat. To že mě vzal do náruče mě probralo a tak jsem se pokoušela postavit na vlastní nohy, když mě nesl ke dveřím jejich domu. Položil mě tedy a odemkl dveře, otevřel je a pustil mě dovnitř jako první. Vešla jsem do domu a najednou jako by mě někdo objal a tak jsem vyjekla. " Krissie, nech toho, než z tebe dostane infarkt" napomenul Sam někoho a najednou se objevila holčina, která mě objímala. Byla o kousek menší než já, měla dlouhé kudrnaté blond vlasy a modré oči. Mohlo jí být asi 14. "Ann, představuji ti svou mladší sestru Kristen" představil mi ji Sam. "Schopnost..." nestihla Kris doříct. "nevychovanost" ušklíbl se Sam. "Neviditelnost" zamračila se Kris na Sama a on se jen smál. " Páni, to by mě nenapadlo hele" řekla jsem ironicky a zasmála se na znamení, že se mi jejich sourozenecký pošťuchování líbí. Oba se na mě zašklebili stejnými úšklebky. Bylo vidět, že to jsou sourozenci. "Ahoj Ann" rozlehl se po místnosti dámský hlas, ohlédla jsem se a tam stála starší verze Kris. "Ann, tohle je moje matka Christina." usmál se Sam. "Dobrý den" pozdravila jsem. " Někoho mi připomínáte" poznamenala jsem zamyšleně a pak se koukla do mobilu. "Já vím... nejsi jediná, komu připomínám Christinu Aguileru" slyšela jsem jak se zasmála. "Páni..." vydechla jsem. "A umí i napodobit její hlas" usmál se na mě Sam. "Fakticky?" trošku jsem zahvízdala jako malá holka, co jí rodiče slíbili výlet do zoo. V tom se rozezněla po místnosti písnička, kterou jsem si od své oblíbené zpěvačky oblíbila. Vyrazilo mi to dech, ale zářila jsem jak malá. Proboha, copak se mi to zdá? Copak jsem si to všechno vymyslela? Underneath the city lights There is a world few know about Where rules don't apply no And you can'keep a good girl down... Skoro jsem omdlela, ale Sam mě něják probral z extáze. Koukla jsem se radši jinam než na Samovu mamku. "Jinak se mamka umí natahovat jako guma" usmál se Sam. "Já ti dám ty gumo" zasmála se mamka. "Vygumovaná není, neboj" ušklíbl se Sam a maminka mu dala svou natahovací rukou pohlavek. On se jen zasmál a omluvil. Pak se objevil i jeho táta. To byla zase Samova starší verze. Objevil se tím způsobem, že po ledě sjel ze schodů a led se za ním roztál. "Kdo to bude vytírat?" zamračila se Christina. "Já to udělám" nabídl se Sam a nasál vodu dlaní do sebe. Tím mu zezelenaly oči ještě víc. "Budeš mít zas blemcaví kytky" zamračila se Christina. "Neboj mami, nebudu." usmál se Sam. "Tak mě aspoň představ synátore" připoměl se jeho táta. "Jojo. Ann, Tohle je můj otec Steave." "Dobrý den" pozdravila jsem. "Schopnost ovládání ledu a zimy" prohlásil jeho tatínek pyšně a já se uchechtla. "Jde to vidět" usmála jsem se a Christina mě přizvala k večeři. Pokračování příště... xD