Sen pomalu odcházel pryč. Doslova se rozplynul a já se pomalu probírala. Otevřela jsem oči a viděla jemné světlo okolo. Nalevo bylo okno a odtud byli vidět jen pouliční lampy. Vedle mě nepříjemně pípal přístroj, který mě dováděl k šílenství a tím pádem pípal čím dál rychleji. Přišlo mi to jako kdyby se mě snažil někdo vytočit. Nakonec jsem pohlédla vpravo vedle sebe. Sam se opíral rukama o postel a měl složenou hlavu na rukou. Spal, ale jenom tak na půl, jako pes, co hlídá svoje teritorium. Pousmála jsem se a natáhla k němu ruku, ale nedosáhla jsem na něj. On se ale probudil díky pohybu mojí nohy a okamžitě ke mě vzhlédl. "Ann" rozzářili se mu oči jako dvě hvězdičky. Chtěla jsem taky promluvit, ale až teď jsem si všimla, že mám i hadičku v puse, zkusila jsem jí vyndat, ale zastavil mě. "Nech to ano? Potřebuješ ji" Pohladil mě po tváři a já ochotně poslechla a přitulila se k jeho dlani. Hned se ke mě natáhl a políbil mě na čelo. Nikdy mi nebylo líp. I přes to, že jsem nemohla mluvit a ležela na nemocničním lůžku. S ním bylo všechno úžasné. "Prospi se ještě trošku, potřebuješ to" nic mi nescházelo a tak jsem si zase lehla a zavřela oči. Hned jsem upadla do bezesného spánku.
ČTEŠ
Deník středoškolačky
FantasyAhoj. Jmenuji se Annabell Masonová a je mi 17let. Přestěhovala jsem se z New Yorku do Phoenixu spolu s mou matkou Rose a mým nevlastním otcem Kevinem. Nevím, co bych vám ještě o sobě mohla říct. Možná to, že jsem nikdy nebyla zrovna holka, co by hne...
