Nepokoušej mé limity |Stein27|

7- šikana

V téhle kapitole jsem se inspirovala scénou v první epizodě All of us are dead (nejlepší seriál pod sluncem)

Vendy

Proč je Petr Adámek takový kretén? To mě chtěl znásilnit? Jak mohl mít vůbec tu drzost, vkrást se ke mě v noci?

Opomineme to že jsem udělala předevčírem to samé...

První kabinet, potom můj pokoj v noci...

A i když si to nechci připustit... Možná bych ho klidně líbala dál... A nechala to dojít dál.

Přijít o to s opilým Petrem Adámkem kterého chci dennodenně zabít. Skvělý.

Z mých myšlenek mě probudilo, až na poslední chvíli, míč který letěl mým směrem. Naštěstí jsem stihla uhnout, ale do vyvýšeného patra tribuny, na které jsem seděla, to bouchlo v celku dost.

Propalujícím pohledem jsem se zaměřila na fotbalisty kteří se smáli jako utržení. Nebyl mezi nimi ale Adámek... Když se ke mě zpátky přikutálel míč ze schodů, hodila jsem jim ho. Na tribuně sedělo ještě pár dalších holek, ale já od nich seděla odstrčeně. Jsem tu vlastně jen proto, abych si trochu pročistila myšlenky.

Nohou jsem poklepávala o železnou zem a prsty klepala na zábradlí předemnou. Vlastně před očima nevidím nic jiného než tu scénu ve skladu.

Byli jsme si blízko, rty měl tak sladké, vzdychy od vedle.... A Vendy, zajdi si k psychiatrovi. Z mého obrazu předemnou, kde jsem stále viděla tu scénu, mě vyrušilo hvíznutí a následné písknutí mého příjmení.

Otočila jsem se za sebe za zdrojem toho hlasu. Trochu jsem se oklepala, když tam stál ten bastard do kterého jsem včera omylem narazila...

,,Valentová, pojď sem!" Sykl ke mě Šimon. Myslím že nemělo cenu protestovat, nechci odpadnout jako ty co protestují. Zvedla jsem se a mířila si to za ním. Za jeho zády stála nějaká holka... Odhadem tak třeťačka. Potom další dva Šimonovi vysocí kamarádi. A ještě jeden kluk, podle mě tak druhák- možná i prvák.

Černá mamba sedí vedle mě, pokyvuje hlavou.

Netušila jsem co po mě chtějí.

Neřekla jsem ani slovo, a už mě táhl někam do hajzlu. Tu holku s tím klukem, drželi ti dva kreténi. Vyšli jsme z tělocvičny.

,,Kam to jdeme?" Zeptala jsem se a začala se trochu vrtět z jeho sevření. On mě ale stále drtil. Přišli jsme k vyhořelé budově školy, která už není používaná.

,,Ještě jednou sebou trhneš... A já trhnu svým ptákem proti tobě." Sykl mi do ucha.

Teď jsem si až uvědomila jak je Petr zlatý...

Po zničených schodech jsme mířili nahoru. V patře byly rozbité okna a v podlaze se nacházely malé jámky.

Proč já se aspoň nepokusila o ten protest?

,,Budeš hlídat, je ti to jasný?!" Zavrčel na mě jeden z těch poskoků a přivedl mě k oknu. Já jen mlčky kývla.

Za oknama svítěj světla, jak když projíždíme pouť.