Nepokoušej mé limity |Stein27|

28- zapalovač

Někdo kdo je na FM fest? Tahle kapitola je možná trochu depka, ale hlavně jsem se inspirovala jednou hodinou chemie, když jsem se spolužákem strakala prsty do lihového kahanu a soutěžili kdo to vydrží dýl... (Doteď necítím prst xd)

Petr

Ležel jsem na posteli. Mezi rty jsem svíral brko. Prsty mi jemně brněli a v druhé ruce jsem svíral bankovku, která byla ještě trochu od bílého prášku.

Musel jsem si párkrát popotáhnout, aby se to do mě dostalo víc. Jako by už ani ty drogy nefungovaly.

U toho jsem zabíjel pohledem černovlásku, která ležela v úrovni mého klína a měla mě v puse.

Se vztekem jsem bankovku odhodil někam doprdele a chytnul jí za vlasy. Začal jsem si tempo řídit sám, s jejím tempem bych se snad neudělal.

Když jsem jí dlouho držel hlavu u kořene, začala se jemně vzpírat, protočil jsem oči a nechal jí se nadechnout.

Poté jsem opět boky přirazil proti ní. Po tvářích jí tekly slzy, ale neřekla ne.

Je to děvka.

Ne, jsi moje Slunečnice.

Když jsem se udělal, všechno vzorně spolkla. Natahnul jsem se zpět k nočnímu stolku a bankovkou opět šňupl.

,,Můžu též?" Hypnotizovala očima koks na stolku. Opřel jsem se o čelo postele a tím jí umožnil se k tomu dostat.

Ležela na břiše přes moje nohy. Tak že svůj zadek měla na mém klíně.

Když si přikládala ruličku k nosu, placl jsem jí po jedné půlce a škodolibě se smál tomu když jí bankovka spadla.

Když se jí konečně povedlo, šňupnout si kokain, zůstala ležet ve stejné pozici.

,,Chtěl bych s tebou něco zkusit." Zašeptal jsem jí sladce do ouška a cítil jak se zachvěla.

Z nočního stolku jsem vyndal pouta, kterými jsem jí spoutal ruce za zády. Opět jsem si jí položil na břicho přes klín a z kapsy vytahoval zapalovač.

V rámci možností ke mě natočila hlavu a trochu vykulila oči, když viděla jak jí pomalu sundávam legíny.

,,Petře...." Odmlčela se. Jasně že bych nedělal nic proti její vůli. Ale neřekla ne. Neřekla jediné slovo kterým by odporovala.

Plamínkem jsem se přibližoval k její noze. Trochu se třásla...

Jakmile se horký plamen setkal s její kůži, vykřikla. Přejížděl jsem jí takhle po celé noze a její výkřiky byly pohlazení pro mé uši.

Opět jsem jí plácl po druhé její půlce, když stále křičela.

Pomalu jsem jí tam začal ohněm tvarovat písmenka mého jména.

Když jsem měl své dílo hotové, sundal jsem jí pouta a posadil si jí na klín. Její obličej se změnil do bolestné grimasy, když její spálená noha dopadla na mé studené stehno.

,,Jen jsem si tě trochu označil Slunečnice." Řekl jsem, jako bych jí vůbec neublížil...