21- malá holka

431 32 2
                                    


Malfoy je král.

Petr

Jednou mě zabiješ Slunečnice.

Jak kurva přišla k LSD?! Přece jsem ji takhle nemohl zkazit já.

Tys jí nezkazil, ty jí pomalu ničíš.

Opět jsem ležel na posteli a utápěl se v myšlenkách. Je mi ze sebe samotného zle. S fotrem jsem stále nepromluvil.

A dneska se s ním musím vidět.

Matka mi psala že bude mít doma nějaký pracovní večírek, prej se tam sejde celá ta jejich zasraná firma. Řekl jsem jí že tam nejdu, matka mě však přemluvila.

Chce mě prej někomu představit.

Nějak jsem to oblečení nehrotil, jen jsem si dal černou košili a nějaké černé kalhoty.

Ještě furt můžu napsat že nedorazím, že mě třeba hitnula rýmečka...

**

,,Petře přišel jsi." Široce se usmála má máma když mě spatřila. Mírně jsem se usmál a vešel dovnitř. Nebyl to vůbec příjemnéj pocit.

Bylo to dost lidí z otcovy firmy. Snažil jsem se dostat někde do rohu, abych se tu nějak nemotal.

Zastavil mě par hnědých očích....

,,Prostě vypadni!" Křikl po mě otec. Neměl jsem už sílu se bránit a ustoupil. Pomalu jsem se vydal ke schodům.

,,Ne, na myslel ať vypadneš z baráku!" Prudce jsem se otočil a nevěřícně se na něj podíval.

,,Cože?! Tati však.." nedomluvil jsem, ani jsem nevěděl co, neměl jsem slov.

A ještě víc mě na tom frustrovalo to že to celé viděla Slunečnice.

,,Chlapče ty buď rád že tě neudám, neudám svého syna ale chci abys vypadl. Fetuješ, děláš problémy. Chci vidět jak se postavíš na vlastní nohy." Tohle bolí slyšet od vlastního otce. Vždyť i on musel blbnout jak byl mladý.

Je to možná jen noční můra, určitě to je z toho koksu.

,,Pane Adámk-." Snažila se Vendy něco říct ale otec jí zadržel.

Srát na zmrda, není to můj fotr...

Vždy když ho vidím, furt slyším to jak jsme po sobě křičeli. Nechápu proč oba chtěli abych přišel. Proč to chtěl on?

Na všechny se smál. Toto je přesně ten úsměv na kterém není nic upřímného, vždy jde jen o prachy. Chtěl jsem za ním jít a před všemi těmi lidmi ponížit.

Musím tu hrát toho vzorného synáčka který dělá tak já tatínek píská.

Rozhodl jsem se že se mu vyhnu. Přešel jsem ke stolu s kelímkama a pitím. Nalil jsem si nějakou tekutinu, ani jsem nebádál po tom, co to je.

Nepokoušej mé limity |Stein27|Kde žijí příběhy. Začni objevovat