Nepokoušej mé limity |Stein27|

14- večírek

Jestli jsem si připadala trapně u kapitoly 'trest' tak to je oproti tomuhle naprosto nevinné....

(Majuško nečti to! Varují tě!)

Vendy

Kokot.

Ne fakt... Je to kokot.

Nemám na co žárlit, nejsme spolu... Ale každý se snad někdy zamiloval do člověka u kterýho nemá jedinou šanci. Jsem přesně v téhle situaci.

Jo líbí se mi. Líbí se mi, vzrušuje mě, přitahuje mě.

Ani se nedivím že Vanessa. Je pěkná, přitažlivá a především děvka... Přesně Petrův typ.

Ze skříně jsem vzala černé šaty. Normální obyčejné, uplé, černé šaty do půlky stehen. Neboj Peťo, já nezapomínám.

------------------------------------------------------

,

,Přijď Valentová, přijď. A budeš mrtvá holčičko." Zavrčel ke mě a více zesílil stisk na mém krku.

,,Jak dlouho ještě budeš pokoušet mé limity?!" Třískl se mnou o zeď a konečně mě pustil.

,,A jestli ta čmáranice nezmizí z mého mercedesu do tří, nedožiješ se ani toho večírku" Naposledy jsem na mě plivl a odcházel z klučičích šaten.
--------------------------------------------------------

Dneska je ten večírek u něj. A ano, jsem mrtvá, s tím už jsem smířená. Není dobré si zahrávat s ohněm... Ale ten oheň mě k sobě jaksi láká.

Vlasy jsem si jen rozčesala a oblékla si šaty. Byla jsem ze sebe jaksi nejistá. Sama nevím proč tam jdu.

Asi abych dostala trest?

Je mi jasný že toho budu v budoucnu litovat, ale teď jsme v přítomnosti ne? Seru na to. Ještě chvíli jsem seděla na posteli a četla si včerejší chat s Petrem.

Z domu od vedle se už ozývala hudba a pár lidí už bylo na zahradě. Řekla bych, že už je čas jít.

Vyšla jsem z pokoje a schody sbíhala po dvou, možná i po třech. Obula jsem si boty a vyšla z domu.

Okamžitě jsem ti to mířila k sousedovic domu. Dveře byly pootevřené, takže jsem bez zaklepání vešla.

Na to že na zahradě bylo pár lidí... Tak vevnitř to žilo. Pohledem jsem vyhledávala modrookého blonďáka, kterého jsem ale nezaznamenala. Tudíž jsem šla hned do kuchyně.

,,Aleeee... Patnáctky ještě alko nesmí... Dáš si kakao?" Objevil se předemnou najebaný Šimon. Zmrd. Bez jediného slova jsem ho obešla a otevřela lednici.

Vyhledávala jsem třeba nějakou malinovku, nebo tak něco.

,,Nevím jestli by tě tu Petr chtěl." Opět se ke mě připlazil. Já si otráveně povzdychla a dál prozkoumávala lednici.

,,Proč by nechtěl?" Nevěnovala jsem mu jediný pohled. Proč by mě tu nechtěl? Hmmm... Ale ne fakt, proč by nechtěl?

Je to tu přístupné pro všechny ze školy.

,,Hele... Je z někoho úplně hotovej, a když jsem vás zaznamenal spolu... Došlo mi že to budeš ty. Aji to jak tě "zachránil" v tom rozpadlem baráku." Tentokrát jsem se na něj už podívala.