Příběh s vůní kávy

Vlnky a poezie

   

 
                              •■•■•■•

Další den otevírám dveře kavárny přesně pět minut před šestou hodinou. Hned jsem si všimla, že stůl v rohu je volný, přesně jak slíbil.
Můj zrak automaticky zabloudil k pultu, od kterého už ke mně míří mladík s modrýma očima a mou objednávkou. Když dorazil až k mému místu, podívala jsem se na jeho jmenovku, kterou měl připnutou na zástěře.

Všiml si mého pohledu a automaticky natáhl svou ruku s lehce sklopeným pohledem.
„Omlouvám se, zapoměl jsem se představit. Jmenuji se Theo.”
Věnovala jsem mu lehký úsměv a automaticky jsem jeho ruku přijala.
„Bianca.” Má jemné ruce, ale pevný stisk. Hned jak vyřknu své jméno, všimnu si jak zvedá koutek úst.

Poděkovala jsem mu. Za držení místa, za donáškovou službu, za poskytnutí informací o dnešku a taky za jeho pozornost. Avšak za poslední bod mu poděkuji jen v duchu.
Lehce se uchechtne, slyším ho říkat, že to byla maličkost, ale nezvládnu reagovat. V duchu si pořád přehrávám ten úžasný zvuk a před očima mám pořád obraz jeho výrazu. Jak kdyby přesně věděl nad čím jsem přemýšlela.

Když se vzpamatuji, už dávno stojí u kávovaru a připravuje další objednávku.
Sednu si na své místo a přemýšlím, jestli jsem svou poznámku o jeho pozornosti neřekla nahlas.
Konečně to začíná. Alespoň nějaké rozptýlení. Všimnu si mikrofonu připraveného na místě, kde bych přísahala, bývá normálně stůl. Museli ho dnes asi někam odsunout.
K mikrofonu přišel barista, mně zcela neznámý. Oznamuje začátek a čte první jméno ze seznamu.

Theodore Maeda.

Tak tohle je jeho celé jméno. Takže jde číst jako první.
Ani jsem si nevšimla, kdy se stihnul převléct, ale musím uznat, že ten svetr mu padne perfektně. Věnuje se poezii, přesně jak jsem čekala. Nic tak smutného, krásného a skvěle podaného jsem dlouho neslyšela. Musím uznat, že má vážně talent. Dalšího člověka už moc nevnímám, jen sleduji jak si to pan poezie s dokonale vlnitými vlasy kráčí ke zdi, kde zůstane stát. Když se rozhlédnu, všímám si, že jinde u stolu už není místo. Než si to stihnu pořádně promyslet, tak se nachytám, jak mu posunky naznačuji, aby si přisedl.

Ne, tohle v žádném případě nemůže dopadnout dobře.

                             •■•■•■•