Loving his brother

4-kapitola

Šokovaná a naprosto vyvedena z míry jsem se snažila vzpamatovat se, dívajíc se mu hluboko do očí, ve kterých jsem se ztrácela. On mi rozuměl...celou tu dobu a neřekl vůbec nic. Byla jsem jako v transu, na jednu stranu jsem cítila vztek že mě nechal se tím trápit, a na druhou stranu jsem nerozuměla proč se mě snažil přesvědčit o tom že mi vůbec nerozumí.

,,Neřekl jsi že mi rozumíš." Odvětím stále v šoku, sleduju jak se mírně jeho obočí stáhne do zamračeného pohledu, poté několikrát zamrká očima.

,,Myslela jsem si že neumíš hovořit anglicky." Dodám nervózně, cítím jeho ruce na odhalených pažích, a pocítím husí kůži po celém těle. Musím se tak vzpamatovat, jakmile se dokážu udržet na nohou, mírně se od něho odtáhnu, a stále očekávám nějaké vysvětlení.

,,Nic takového jsem neřekl." Odvětí a já na sucho polknu, jeho hlas je tak příjemný že nedokážu říct nic z toho co bych chtěla, proč cítím tak divný pocit uvnitř sebe samotné.

,,Annaliese kde pak jsi?." Zaslechnu ještě hrubší hlas který je mi velice známy, otočím tak svojí hlavu a z dálky uvidím TaeHyunga který mě nejspíš hledá. Znovu tak pohlédnu na muže, který se divá zamračeným pohledem za mojí maličkost, jeho řezané čelisti jsou napnuté stejně tak jako jeho celé tělo. Než mu chci říci něco dalšího, beze slova se otočí a já tak hledím na jeho vzdálené zadá které se v té tmě ztrácí. Kdo je tento muž? Proč je jeho chování tak tajemné? Nenechala jsem TaeHyunga dlouho čekat, a vrátila se zpátky k němu.

,,Tady jsi...hledal jsem tě. Jsi v pořádku?." Starostlivě mě pohladí po rameni, a já kývnu na souhlas. Neustále musím myslet na toho muže, kterého vůbec neznám, přesto se utkvil v mé mysli.

,,Jen jsem se nadechla čerstvého vzduchu..a jak se cítíš ty?." Malinko se pousměju, jako odpověď mi stačí veselý široký úsměv na jeho tváři.

,,Nemůžu být šťastnější..k mému štěstí chybí už jen jedna osoba." Odvětí a já nechápavě nadzvednu své obočí.

,,Tady jste..musíte byt oba dva tolik utahaní." Z naši konverzace nás přerušila jeho matka, která k nám došla s veselým úsměvem na tváři.

,,To ano..asi se už vrátíme domů." Sdělí své matce, kterou následně obejme kolem ramen.

,,Je mi to líto...určitě by dorazil poslední dobou toho má ale v práci příliš..zítra se určitě setkáte." Odvětí trochu posmutněle, a já se tak znovu zatvářím nechápavě, když mu úsměv sleze také z tváře.

,,Stal se z něho dospělý muž a já tomu začínám věřit. Stále je to však můj bratr má krev a já ho zklamal." Jakmile zaslechnu slova TaeHyunga, dochází mi o kom je řec. Je pravda že jeho bratra jsem stále nepoznala, nejspíš se ani zde nenachází, nenacházel se také v domu, nejspíš má svůj vlastní dům.

,,Omluv nás matko..jsem opravdu utahaný..máme toho tolik co dohánět a máme také spoustu času." Dodá s úsměvem na čemž jeho matka kývne na souhlas, políbí jí tak na rozloučenou, já udělám totéž. A vydám se společně s ním k našemu autu, jsem překvapena že auto řídí nejspíše jejich řidič, kolik těch řidičů vůbec mají? Nedokázala jsem si zvyknout na takový luxus. Po čas jízdy jsme byli oba ticho, a já byla konečně ráda když jsme se dostali zpět, a já mohla ulehnout ke spánku.

***

,,Nerozumím tomu proč se včera neukázal..nemá vůči své rodině žádné povinnosti." Odvětí rozčilení Jiyeon, která krmí své dvě malé dcerky ovocem.

,,Jeho práce je složitá..prostě toho má příliš." Povzdechne si jejich matka, a já tak pohlédnu na TaeHyunga který beze slova sedí vedle mé maličkosti, bloudíc ve svých vlastních myšlenek.