Loving his brother

7-kapitola

,,Zdá se mi to, nebo se k sobě poslední dny s Taem chováte dost odtažitě?." Jemný hlas jeho sestry, vlastně pořád mé švagrové mě vyruší s užívání si klidného ticha které jsem si dopřávala v bazénu při slunečních paprsků, odpoledne jsem chtěla strávit klidné a odpočinkové, což jsem také dělala. A tak mé myšlenky mě donutí myslet na člověka kterého zmínila, nebylo to tak že by jsem se mu vyhýbala, jen jsem s ním odmítala trávit všechen čas, měla jsem pocit že pokaždé když jsem mu na blízku uvnitř se dusím. Možná to z mé strany nebylo vůbec hezké, a on si to nezasloužil nedokázala jsem tónu zabránit, a užívala si veškerý čas o samotě, on měl pořád nějaké naplánované programy se svojí rodinou a já za to pro tentokrat byla ráda.

,,Jen..jsem ráda že může strávit čas se svými blízkými...je vidět že je po dlouhé době spokojený." Odvětím a sundám si tak z oči sluneční brýle, napiju se svého kokosového koktejlu, a zadívám se do dálky.

,,To ano...jsem tolik ráda že je zpět doma." Reaguje i hned nadšeně a sama se tak napije svého koktejlu. Byla jediná s kým jsem si opravdu dokázala rozumět, dokonce měla v něčem stejné názory, a byla velice upřímná což se mi na ní líbilo.

,,Dokázala by jsi si představit zůstat tu s ním?." Její otázka mě dost překvapila, a já tak zůstala překvapená a zaskočená zároveň. Nebylo to o tom že bych se nedokázala vzdát svého domova, nebylo to o tom že bych zde nechtěla zůstat nebo to třeba zkusit, vše záleželo na tom jaká byla situace, pokud by byl ten kterého bych nepodmíněně dokázala milovat, pak bych možná dokázala zůstat. Jenže...byl někým koho jsem měla rada ale nedokázala milovat.

,,To by bylo dost komplikované." Snažím se najít vhodné slova která nevyzní nechtěně, jenže nedokázala jsem říct ty správné slova které by nejspíše chtěla slyšet.

,,Myslím si že pokud člověk miluje pak se jeho stejným domovem stane tam kde je druhý šťastný. I když se to možná zdá být dost složité...i když myslím že Taehyung domov našel jinde sám si ho zvolil..pokud je tam ale šťastný mohu být jen spokojená." Její tvář byla usměvavá a taky upřímná. Než stačím říct něco dalšího, cinkne mi zvuk zprávy na mém mobilu, a upozorní mě tak na nové oznámení. Pohlédnu tak na displej obrazovky, a překvapeně zamrkám očima když uvidím neznáme číslo, jenže jakmile si přečtu celou textovou zprávu, dojde mi o koho se také jedná.

Neznáme číslo : Zmizela jsi dost rychle..

Na sucho jsem polkla, a přemýšlela co vlastně mám odpovědět. Měla jsem snad zůstat? Měla jsem pocit že bych měla odejít i hned po tom co jsem se probudila, nechtěla jsem ho nijak nadále rušit, přece jenom všechno bylo tak náhle a rozhodně jsem něco takového neměla v plánu, jenže nebylo jiného východiska, a já ta byla rada že mi poskytl svojí pomoc, i když jsem se mu neodvděčila za všechno co byl ochotný za včerejší noc pro mě udělat.

Já : Nechtěla jsem tě na dále rušit..a nestihla jsem se ti ani poděkovat takže ti děkuji, poděkuji ti však ještě když se uvidíme.

Chvíli jsem netrpělivě čekala na další jeho zprávu, přistihla jsem se sama při tom jak právě nedočkavá a nervózní jsem, a to mi nedávalo smysl, vždyť jsou to jen pouhé správy který nemají žádný význam ani smysl, tak proč cítím tak divný nepopsatelný pocit.