Sekta

Sám v místnosti plné lidí - 1. část

Z černa se stalo rudo. Ondřej ležel a pohlížel do rudého nebe, které obklopovalo kompletně všechno, kolem něj. 
Pokusil se zvednout. Šlo mu to těžko, ale eventuelně se na nohy dostal. 

Snažil si matně vybavit, kam to vůbec spadl. Poslední věc co si pamatuje, je že jeho i Václava držel Doblikátor. Pak si pamatuje jenom pád.

"HEEJ!" zakřičel, aby zjistil zda je tam někdo společně s ním.
Následně se chtěl vydal za nosem, ale nemohl pohnout pravou nohou. To jelikož ho ze země držela trčící ruka. Zalekl se a kopl. Ruka pustila a nehnula se. Při pádu z něj vyšel menší výkřik. V tom si všimnul dalších dvou rukou, trčících ze země, nedaleko od něj.

Opět se zvedl a vzdálil se. Jak již chtěl před chvílí, tak učinil a vydal se za nosem. 

Nikde ale nic, ani stopa po životě, kromě tech rukou. Když se otočil zpátky povšiml si v dalekej mlze, směrem odkud zrovna přišel, siluety. Lidské siluety, na tyči? Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že ho opět nechytne žádná ruka. Když se otočil zpátky, silueta byla značně blíž, než předtím. Zděsilo ho to, tak se rozhodl na siluetu zavolat.

"HEJ TY!"

V tu chvíli co zavolal, se kolem něj vynořilo dobrých pět až deset rukou. Ondřeje to neskutečně vyděsilo. Nakonec mu docvaklo. "No jasný, zvuk. Reagujou na zvuk!" Pomyslel si.
Po setkáním se s vapíkovým monstrem a cestě do jiné dimenze, už ho totiž něco jako postavy, co lezou ze země, nepřekvapilo.

Když se od rukou odvrátil pohled zpátky na siluetu v dálce. Byla pryč. 
Ondřej se v panice rozhlížel všude kolem sebe. Nikde ovšem nic. Ani stopa.

Vydal se tedy dál od rukou a směrem pryč od siluety. Po dalším krátkém vandru neznámou dimenzí narazil na obří siluetu na obloze.

"Další? no to mě vomrdej" postěžoval si 

Když se dál rozhlížel kolem, hledající odpovědi. Všiml si něčeho v dálce. 

Dveře. 

"Dve..ře?" 

"Co tu dělaj fakin dveře?" pomyslel si a vydal se k nim. S nadějí že to budou dveře pryč odsud.

Nevěděl však, že ho pár manekýnů již chytnul.
"Pndra se strašně leknul :3"

Vyděšený a zaskočený vydal menší křik, ale než si uvědomil že reagují na zvuk a přestal, bylo již pozdě. Další dvě ruce totiž vyrazily ze země a chytly mu nohy. Nemohl se hnout.

Ondra čekal na nejhorší, ale nic se nedělo. Viděl jak mu drží nohy, i ruce. VIDĚL JAK HO DRŽÍ. PNDŘEJI JAKOŽTO VYPRAVĚČ POUKAZUJI, ŽE TI TU UNIKÁ MENŠÍ DETAIL

Dveře se zatřásly. Ondřej to ihned zaregistroval a rozhodl se vzít to do vlastních rukou. Ondřej je silný, vzal tedy ty manekýny co měl kolem rukou a třísknul s nima o sebe. Ta rána jim totálně rozdrtila hlavy. Ovšem to byla rána, další ruce najednou vyrazily ze země. Ondřej vzal ty dvě ruce, co mu držely nohy a škubnutím je vyrval ze země, ovšem bez zbytků těla manekýnů(cold).

Když se rozhlédl a viděl, kolik manekýnů vyrazilo ze země, rozeběhl se ke dveřím.

Otevřel dveře a bez rozmyšlení zaletěl dovnitř.

V tom ho zarazilo, jak ta místnost vypadala....

a už mi docela z toho dneska mrdá. Píšu to už třeba 4 hodiny a nemám absolutně nápady. NO nic. Tak zase za měsíc(možná dřív) ((možná taky třeba za dva žeo))

ps pndro
doufám že se ti bude tvoje dvojkapitola líbit. Idk jestli přístí kapitola bude druhej part, ale eventuelně se dočkaš bejb :3