ATEEZ • YEOSANG • SAN • KOLIZE NA PLÁŽI
Teplý letní vzduch se vlnil na obzoru. Sluníčko svítilo. Nebe vymetené, bez mráčku. Den jako stvořený na procházku po pobřeží.
Kráčel po okraji pláže, podél čáry přílivu. Bosé nohy se bořily do horkého, vlhkého písku. Obratně kličkoval mezi lehátky a pobíhajícími dětmi. Kolem něj létaly nafukovací míče, vzduchem se neslo pokřikování racků.
Yeosang pod obroučky slunečních brýlí slastí přivíral oči. Olizoval kopeček čokoládové zmrzliny a vyžíval se ve vřelých slunečních paprscích, jež dopadaly na opálené paže a ramena.
Život byl fajn. Dokud...
Po jeho pravici se objevila cizí osoba. Změnil směr, aby se jí vyhnul, tu však klopýtl a srazil se s mužem, který se nečekaně vynořil přímo před ním.
„Omlouvám se," vyhrkl spěšně, ale to už se muž – přibližně stejně starý jako on sám – klaněl a zahrnoval Yeosanga vlastními omluvami.
I on si nesl kornoutek, všiml si. Jeho kopeček měl světle růžovou barvu, jen v místě, kde se střetli, ho pokrývala vrstva čokolády. Yeosangova zmrzlina na tom byla podobně.
„Nic se nestalo," ujistil ho cizinec po dalším kole omluv. Pak k němu natáhl ruku.
„Jsem San."
„Yeosang," oplatil. „Promiň za tvoji zmrzlinu."
Mladík se usmál. „V pohodě. Miluju jahody v čokoládě."
Yeosang jen sklopil hlavu a cosi zamumlal.
„Prosím?"
„Já... mám na jahody alergii," zopakoval stydlivě.
San umlkl a chvíli ho zaraženě pozoroval. Pak se náhle rozzářil. „Tak to bychom ti měli sehnat novou zmrzlinu, že? Jdeme!" sebral Yeosangovi kornoutek z ruky. Vzal ho kolem ramen a vydal se s ním zpět po pláži.
„Takže, Yeosangu... jsi odsud, nebo...?"
ČTEŠ
Kde jsou děti?
Fanfic[soubor povídek; multifandom] o dětství, dospívání i dospělosti samotné, o radostech a útrapách života, o limitech, překonání, prázdnotě a vyhoření, o maskách a mnoha tvářích, o idolech; o lidech.
