Záměna

#1: Youtuber

,,Díky za zhlídnutí a u nějakýho dalšího videa čau!"
Konečně jsem dostříhal video. Moje jméno je Martin, ale mezi lidmi jsem známý spíš jako Ati. Jo a jsem youtuber. A ne jen tak ledajakej. Mám 250 000 odběratelů, jsem jeden z takové té youtuberské smetánky. Já osobně si to užívám, můj život je fajn, vydělávám si tím, co mě baví...no v podstatě si žiju svůj sen.
Ale dost o mně. Jak jsem řekl na začátku, zrovna jsem dostříhal video. Mám tedy konečně po celém dnu padla. Dnes jsem celkem unavený, tak si zajdu na večeři ven. Asi si dám čínu. Jdu tedy na metro. Po cestě mě zastavují fanoušci, chtějí se se mnou fotit a chtějí můj podpis. Když stojím na peróně metra, vidím v dálce, jak si mě "strašně nenápadně" z dálky fotí nějaké 2 slečny. No super, jakobych je měl sežrat nebo co, kdyby za mnou přišly a řekly si o fotku normálně. No co, jsem zvyklý - tohle prostě k mému životu teď patří.
V metru si sednu na jednu ze sedaček vepředu, když vtom zezadu slyším ne příliš povedený pokus o šeptání: ,,Ty vole, vidíš to? S náma jede Ati!" Popravdě to docela lichotí mému egu.

Za cestu metrem ke mně ještě dojde několik fanoušků pro podpis. Ani je nepočítám. Konečně jsem na místě, tak vysedám a vydávám se z metra ven.
,,Ati! Hele, lidi, to je Ati!" seběhla se ke mně skupinka nějakých školáků. No tak, už mám pořádnej hlad...jen klid, Ati, jen ještě pár úsměvů na kameru a dočkáš se.
Začínám už být trochu otrávený, v žaludku mi pořádně kručí, od oběda jsem nic nejedl. Konečně vcházím do své oblíbené čínské restaurace. A hned ve dveřích do mě vráží nějakej kluk, přibližně mého věku.
,,Ty vole, ty seš Ati! Já jsem Matěj Velký a jsem tvůj obrovskej fanda! Můžu tě poprosit o fotku a podpis? To není možný, já fakt potkal Atiho!"
Podepíšu se mu, ještě jednou se zašklebím do objektivu...a sbohem a šáteček, já už se chci najíst!

Konečně si sedám ke stolu. Přichází ke mně celkem sympatická Asiatka. Já už jsem ale dost otrávený a hladový, na nějaké extra zdvořilosti už nemám náladu. Jen doufám, že ty nudle budou rychle, nevědomky ji gestem ruky pobízím, ať si pospíší.

No to to trvalo...zhltal jsem svou večeři celkem rychle. Zaplatím! Ta Asiatka mi spolu s účtem přinesla ještě nějakou "sušenku štěstí". Rozlousknu ji a uvnitř stojí: ,,Žij okamžikem, jelikož v jedinou chvíli můžeš ztratit vše." Co je to za hloupost? No co, tímhle se nemusím zabývat. Papírek s věštbou letí do koše a jde se domů. Absolvuji další takovou cestu jako předtím, potkávám další fanoušky. Ještě pár úsměvů pro fotoaparát, podpisů v metru a za chvíli mě uvítá má postel. Konečně jsem došel domů. Teď sprcha, pustím si nějaký film a hurá na kutě. Usínám během chvíle, jsem strašně unavený.

Další den...probouzím se nějak pozdě a navíc se zvláštním pocitem. Otevřu oči a zamžourám na budík. Je deset hodin. Něco uvnitř mě svírá, netuším, co to je. Jako by mi nějaký vnitřní hlas říkal ,,něco je špatně", ale nemůžu přijít na to co, tak jen ležím v posteli a přemýšlím. Najednou ale uslyším kroky...co to sakra je? Vždyť bydlím sám...
Náhle do pokoje vchází mladá holka, dlouhé tmavé vlasy, spíš menší s líbezným úsměvem na rtech.
,,Martínku, zlato, dobré ráno," obejme mě a sladce políbí, ,,jak jsi se vyspinkal?"
,,Kdo jsi?"
,,Blázínku můj, to jsi celý ty, pořád samý vtip," zasměje se a pohladí mě po tváři.
,,Vážně...jak se proboha jmenuješ?"
,,No hádej...Eliška," nevěřícně se na mě dívá, ,,tvoje milovaná Ela...nebo nás snad máš víc?" zatváří se trochu uraženě a odejde.
Co se to sakra děje?
Nechlastal jsem někde včera tak moc, že si to nepamatuju? Musím se optat ostatních youtuberů...sahám po telefonu a zapínám facebook. V messengeru vyhledávám Vidraila...hmm, nic, to je divný...tak hledám Stejka...taky nic...Markus, Jirka Král, Vaďák, PeŤan...nic, nic, nic. Nikoho tu nemám, co to má bejt? Napíšu jim zprávu na youtube...najíždím tedy na stránku youtube. Je tam přihlášený můj profil...moment...něco je špatně. Kde jsou všechna moje videa? 3 odběratelé?!
Co se to sakra děje?