5#: Cinetube

217 18 1
                                    

Uteklo to jako voda – to mnou dlouho očekávané Cinetube je tu. Eliška se před chvílí namalovala a teď si češe vlasy. Já jsem samozřejmě nachystaný a jen sleduju, jak hřebenem projíždí ty husté kadeře. Ohlédne se na mě přes rameno, „Co tak koukáš?" zaculí se stydlivě, „Koukám, jak jsi krásná," opáčím, vstanu a jemně ji líbnu na tvář. „Ty brepto," pohladí mě ve vlasech a na chvíli se na mě upřeně zadívá. Její oči mě vtahují do sebe, topím se v nich...topím se v ní. Ani to nevnímám, nakláním se blíž a blíž, mé tělo se hýbe samo. Naše rty se dotknou. Mé děvče se hned zase s úsměvem odtáhne, „Těšíš se?" mění téma. Samozřejmě se těším. Je hotová. Naposled tedy kouknu do zrcadla i já a můžeme vyrazit.

Sedíme v kině a sledujeme, jak Markus za hlasitého řevu diváků vybíhá na pódium. Lístky jsme měli koupené předem, tak jsme se nemuseli účastnit zběsilé tlačenice před vchodem. Popravdě jsem to poprvé viděl z tohohle pohledu. Jen jsem koukal na tu masu lidí, co se tlačila na skleněné dveře a někde tam vepředu PJay do megafonu marně volal, ať se přestanou mačkat. Můj starý život je tak blízko...tak blízko a přece tak daleko. Na podium se přibíhají ukazovat mí staří kamarádi z youtube, aniž by tušili, že tu jsem a kdo vůbec jsem. Jak deprimující. A konečně je tu on! Mati! Teď ho jasně vidím. Doufám, že si na mě poté udělá chvíli čas. Vidím, jak je hrozně nervózní, i když musím uznat, že to celkem bravurně maskuje. Nikdo nesmí poznat, že je to jeho první vystupování před tolika lidmi.

Sledujeme videa. Musím uznat, že se opět všem všechna povedla – ale můj názor je v tuhle chvíli nebude zajímat. Jsem celkem zvědavý, jak se Mati popral s mým videem. Naštěstí pro něj jsem v tomhle docela důsledný a video jsem měl celé natočené a částečně i sestříhané, chyběl dostříhat jen konec a vyrenderovat. Když sleduju ty záběry, které jsem točil já (a pamatuji si to, jako by to bylo včera), a vidím, jak na nich najednou na všech je Mati, jsem úplně ztuhlý. Ale musím uznat, že ten konec nesestříhal špatně, asi v něm něco přeci jen bude. Celý sál tleská. Musím se aspoň mírně usmát, když vidím, jaký úspěch sklízím (ačkoli nyní všechen připadne Matimu). V řadě za námi slyším nějaké dvě holčičky, jak si mezi sebou zašvitořily: „Ten Mati je fakt něco, asi se zblázním!" „Já ho miluju už několik let a už za chvilku ho uvidíme zblízka!" „Musíme mu to video pochválit, bylo super." „Jako vždycky. Nikčo, myslíš, že mu mám říct, že ho miluju?" „Ne, to nedělej, to se tady nehodí, to byste museli být spolu sami." „Sakra." „Stejně ti je teprve 12 a jemu 22, prosím tě." Radši už ani neposlouchám dál. Kdyby jen věděly....nejradši bych se otočil a pořádně si je prohlídnul a zapamatoval si je, abych vždycky věděl, že to jsou ony, až za mnou budou chodit v budoucnu na akcích...až se vše vrátí do normálu. Každopádně jsem si promítání vcelku užil. Já i Ela jsme se docela nasmáli, ale byly tam i vážná videa. A teď je na řadě jediné – autogramiáda. V mém případě pokus spojit se s Matim. Vyšli jsme ze sálu a hned vidím ten zmatek a chaos. Vidím tu lidi, které potkávám na akcích pravidelně...tedy vlastně, potkával jsem. Holky i kluci, kteří nevynechali jediný Cinetube a pokaždé tam chodili primárně za mnou. Támhle vidím kluka, kterýmu jsem se podepisoval na čelo. Kousek od něj holka, kterou jsem jako Ati míval v přátelích a ona z toho byla hrozně nadšená. S jekotem se kolem mě prohnala dívka, která se onehdy rozbrečela, když jsem ji objal a nechtěla mě ani pustit – byla jak přerostlé klíště. A kluk, který minulý rok v zimě chtěl, abych pozdravil do videa, když natáčel svůj pokus o vlog. Tihle všichni a ještě mnoho dalších se žene směrem k Matimu a ječí jak afektovaní postřelení šimpanzi. Vůbec neví, že před čtvrt rokem jsem tam stál já u fotostěny Fakeera! Ani nepoznají, koho obdivují. Vevnitř mě to užírá jak kyselina...je tohle nějaká forma žárlivosti?

„Lásko, vypadáš naštvaně, děje se něco?" zatřese mi ramenem Eli.
„Nic, jen mě sakra štvou ti fanatici! Chápeš to? Dělají ze sebe kdoví co a přitom jsou kam vítr, tam plášť..." nepřestávám upírat zrak k hloučku kolem Matiho.

ZáměnaKde žijí příběhy. Začni objevovat