27 Pocitů

3#

Jsem už doma, je něco po sedmé a já právě uklízím svůj pokoj. Mám pocit že sem tu uklizela minulý pátek, ale on tu je zase bordel. vytahuji ze své skříně svoji kytaru, hned se mi vrací vzpomínky.
Jsem milovník hudby, a proto sem, už od svých sedmi začla chodit na kytaru. Bohužel se smrtí mami a tátovim spadem sem v jedenácti odešla. Docela mě to mrzelo, protože sem se s těmi všemi fajn lidmi co tam semnou byli odcizila a už sem je teď nikdy neviděla.
Něco sem se ale v tom kroužku za čtyři roky naučila, a někdy když mám čas si ještě něco zahraju a učím se přes tutoriály. Už měsíc sem ji ale s té skříně nevytáhla.
Asi rok zpátky mě napadlo tam chodit znova, ale zapomněla sem že sem docela velký introvert, a nedokázala bych tam být, ani nevím jestli tam budou ty fajn holky. Jestli po devíti letech jsou vůbec ještě fajn.
Sednu si na postel a začnu si broukat a v hlavě si dávám nějaký text.. mám asi dvě písničky napsané v bloku hozene někde v šuplíku u stolu. Ráda si pro sebe vytvářím písničky když mám špatně období, spíš když už nevím jak jinak ze sebe všechno spatné dostat..
20:12
Celým bytem se rozezní velká rána od dveří. Otec dneska na pivo nešel, to poznám hned, že dokáže takhle prasknout, někdy do těch dveří ani nevejde a spí venku před barákem na lavičce. Byl určitě v práci, a když v ní je tak se snaží nepít a já sem pak ta na které si vybíjí zlost. Dnes bych stejně čekala za svůj výstup ráno výprask. Položím kytaru na zem a slyším jeho kroky k mému pokoji, bez ťukání sem vtrhne.
"Ty spratku!.. co to jako mělo být? To divadlo ráno!"
Stojí ve dveří a řve na mě různé nadávky, já jenom sedím a nic neříkám a koukám se do svých rukou které se mi klepou jako kdybych byla na Sibiři jenom v plavkách.. rozejde se ke mně a já schytám pár facek, špatně spadnu a bouchnu se hlavou o rám své postele.
On mě stále mlátí, hned po té odejde práskne dveřmi, a jde si asi pro pivo do lednice a hned si sedne k televizi jakoby nic..
Já ještě pár minut ležím ve své posteli a brečím, tak moc to bolí..
Sednu si na okraj své postele, a kouknu se do zrcadla,
TO SNAD NE..
pod okem se mi dělá malá fialová modřina, tak to je super.. za pár hodin se vybarvý a až to uvidí v práci budu to těžko vysvětlovat od čeho to mám.
Aspoň mě to donutí koupit si nějaký makeup.
Nebo mě to donutí se konečně odstěhovat...