27 Pocitů

#8

Je úterý, a já jsem opět v práci, matně si pamatuju na páteční kalbu, někdo mi ale pořád leží v hlavě, ten krásný blonďatý potetovaným kluk co na mě byl tak milý.
"Annie!"
Řve na mě už po několikáté šéfová"
"Ano? Pardon"
"Dávej pozor když s tebou mluvím, nevím co ti je ale dej se rychle dohromady přes svoji dovolenou."
"Dovolenou?"
Tu už sem dlouho neměla, a opravdu ji ani nepotřebuju. Dovolená znamená že bych byla doma s otcem, protože nerada cestuji.. trochu už to zní jakoby kdybych neměla ráda vlastně nic, ale ono je to tak trochu i pravda..
"Ano, to se ti snažím celou dobu říct. Od příštího týdne budeš mít dovolenou aby sis odpočinula. Zkus si přes ni prosím opravdu odpočinout, někam třeba jed na ten týden, zítra dostaneš výplatu.. vedla sis teď skvěle myslím že za ní si můžeš něco malého na pár dní najít. Užij si to"
Šefova odejde beze slov pryč, čímž mi dává najevo ať se s ní nedohaduji, proto ji jenom podekuju.
"takže dofča jo?? To bude super!!"
Vyjekne na mně Kristý která celou dobu utirala stoly za námi, je totiž 9h ráno a mi otevíráme až v deset.
"Super? Nevím, klidně bych pracovala."
"Annie nech toho.. já mám zítra volno Lukáš tu bude sám ze šefovou, si užije.. někam zajedeme dáme dámskou jízdu!"
To znamená litaní po kramech a nucení abych si koupila něco pěkného na sebe..
"Když já nevím. Asi už mám něco v palnu" jo super to sem řekla dobrou výmluvu.
"Jasně a to si za těch 20 vteřin stihla vymyslet co budeš dělat celý týden?"
"Třeba jo.. co ty víš??"
Řeknu ironicky a jdu utírat talíře co jsem před chvílí umyla. Kristýna je ale  opravdu neodbytna.
"Notak.."
Běží za mnou k lince
" já tě nebudu nutit kupovat nějaký šaty a doplňky nebo tak něco, fakt prosím někam vyrazíme, třeba můžeme zajít do kina slyšela sem že dávají nějaký horor"
"Na to mě chceš nalákat?"
Nenávidím horory, nebo spíš se u nich hrozně bojím..
"No takkk"
Ráda ale s Kristý trávím čas je to jediný člověk který i když má úplně odlišnou povahu jak já, je opravdu upřímný a můžu mu věřit.
"Tak fajn platí, ale jestli se budu bát"
Kristýna se usměje nadšením. Nakonec si myslím že si to užijeme.

Je něco po druhé hodině a mi tu máme docela narvano.. bolí mě hrozně nohy jak furt lítám ke stolům.
Mám pocit že mi spadnou, znovu se ozve otevření dveří, a v nich se objeví mladý klučina, nějak ho neřeším protože zrovna uklízím peníze od lidí co si teď koupili zmrzlinu.
"Ahoj!, co tady děláš?"
Otočím se a během dvou vteřin co se divam na klučinu kterého sem předtím jenom trochu zahlédla vidím že se objíma s Kristý. Ma takové kávově tmavé vlasy, na sobě černou bundu a baggy ryfle který mají na levé strně díru, co má zaboty už moc nestihnu zaregistrovat, protože se odtahuje z obětí Kristý a oba se otáčí čelem ke mně.
"Jo no.. Caline tohle je Annie, moje kámoška"
Calin? Ten kluk který se jí líbí??
"Aaa tak ty si ta kámoška kristy těšíme, jsem Calin"
Podá mi ruku, jenom jak se ke mně přiblíží ucitim příjemný parfém, asi značkový. Ruku mu podám a opětují mu úsměv který on mě také.
"Mě taky, jsem Annie"
"No ale proč jsem tady.. chtěl sem se zeptat jestli zítra nechceš třeba na jídlo nebo do kina?"
Otočí se smerem ke kristý.
"To je náhoda, ráno jsme se s Kristý dohodly že do kina zítra puj-"
"Ne to je v pohodě bez klidně s Calinem, ať si spolu užijete hezký večer" skočím ji do reči
"Moment tak to zase nehci kazit plány ale.. co takhle jít ve čtyřech?"
"Ve čtyřech?" Ptám se Calina
"Pozval bych jednoho kámoše, nikam teď moc nechodí a je fajn, a přece tě nechci nechat doma aby ses nudila"
Kristy se hned usměje a souhlasí i za mě, s calinem se už rozloučí a on je na odchodu.
Tak to bude katastrofa, někde s klukem kterého ani neznám? A Kristy bude nadšeně zírat na Calina takže v tom budu úplně sama?

Čaukyyy, konečně zase nějaká ta kapitola, uvidíme jestli někdy tahle ff docílí konce.