VMBR- fanfiction/ Sofian Medjmedj

2.

Stojím před otevřeným kufrem a naprosto netuším co na sebe. Nakonec se natáhnu pro volné bílé šaty, které jsou nahoře uplé a spodní část mají volnou. Mám je zhruba nad kolena.

„prosím 4 krát" požádá můj otec servírku o jídlo, beze toho aby se mě zeptal co si vlastně chci dát. Objednal špagety což není až tak hrozné. Je celkem vtipné sledovat ho, když neumí anglicky a máchá na servírku rukama..

„A jak se má vlastně David?" Ptá se mě táta mezitím co namotává špagety na vidličku. Tohle dělat neměl. Radka nevěděla, že někoho mám takže na mě teď pálí svůj pohled, ze kterého jde vyčíst její šokovanost a vyzvídavost.. Připomělo mi to, že bych mu asi měla zavolat. „Dík za zmínku, půjdu mu zavolat." Zachraňuji situaci, protože zrovna s Radkou se mi o mém klukovi, se kterým jsem se ještě před odjezdem stihla pohádat, nechce mluvit.

„co potřebuješ?" Řve na mě David do telefonu, no taky tě ráda slyším. „hele nechceš si promluvit?" ještě zachránit situaci tady a je to cajk.„No hele, nevím jak to říct, ale..." ha ale našel sis jinou kurvu, která je přece ta pravá a na mě se vysereš. Super skvělý, ale tak Báro nedělej ukvapený závěry. „ale nefunguje to mezi námi, mrzí mě to, ale prostě je mi líp s Anderou.." David to vole zabil. Skvělý. Vsadit jsem se mohla.. „mhm, s mojí nejlepší kámoškou jo? Tak to vám teda přeju." Řeknu nejvíc ironicky jak jen můžu. To jako fakt???? Moje nejlepší kámoška?? Super. A to se mám na tu večeři vrátit a dělat, že je všechny vpohodě? Vlastně jako obvykle ano. Nebuď naivní Barboro.

Vracím se zpět ke stolu a všimnu si, že už jedí dezert. Přisednu si ke stolu, naštěstí se teda vyhnu jakékoliv konverzaci, co se Davida týče.. Všimnu si, že u protějšího stolu sedí ta holka, kterou jsem potkala. Konkrétně ta co mi řekla čecháček.

Vezmu si svůj koktejl a jdu se opřít o zábradlí, je tu nádherný výhled. Opřu se o zábradlí a pozoruju racky, co se rvou o kousek toastu. Cítím jak se někdo zapřel o zábradlí. Jestli je to můj otec, tak přelezu to zábradlí a rovnou se zabiju. Ale opak byl pravdou, otec tam nestál. Stála tam ta holka, měla kudrnaté vlasy a kroužek v nose. Lehce se usmívala, ale šlo vidět, že je dosti nervózní. „Hele promiň za to ráno, myslela jsem to ze srandy, ale asi to vyznělo dost namyšleně.." wow no to dost teda. Asi bych mohla přestat být taková agresivní kunda. „Jo vpohodě" jakože nic se vlastně ve finále nestalo že jo.

Stojíme tu už zhruba hodinu a pořád máme náplň konverzace značnou zásobu. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Kaira. Jsou tu též na dva týdny, takže tu spolu zítra půjdem ven. Prý tu jezdí každý rok, protože tu mají koupený dům.. Je to taková jejich chata. Chce mi ukázat nějaký fajnový spot.

Vracím se zpět do našeho hotelového pokoje, všichni už spí. Nechci nikoho vzbudit, tudíž se jen převleču do mého pyžama a lehnu si do postele. Spokojeně usínám po velmi náročném dni