VMBR- fanfiction/ Sofian Medjmedj

21.

Klasicky mě probouzí paprsky světla pronikající ,přes francouzské okno, k nám do ložnice. Vedle mě avšak nikdo neleží.

Pomalu se došourám do kuchyně, kde Sofi stojí u plotny a něco kuchtí. Jdu potichu k němu a rychle mu zmáčknu boky. „Kurva!" Poskočí Sofi a já se mu musím samozřejmě vysmát.

„Jsi roztomilý, když se vylekáš." Zazubím se na něj.

„Psal mi Péťa, že pojedou všichni z rychlých kluků na chatu, jestli bychom mu nepohlídali kocoury.." konstatuje Sofi, mezitím co se rýpe ve vajíčkách na talíři.

„Jó Purpur a Diego jsou zlatíčka." Zasměju se, když si vzpomenu jak mi Purpur nachcal do boty.

„A kdy mají přijet?" otážu se Sofiho a ten se podívá na čas
„Každou chvilku." Odvětí.

Celým bytem se rozezní náš veselý zvonek a já ihned běžím otevřít. Rozrazím dveře, kde stojí Petr s dvěma boxy s mřížovými dvířky, ze kterých na mě čumí Purpur- Diegovi jen trčí ocas.

Okamžitě se Péťovi omotám kolem krku, dlouho jsme se neviděli a dost mi chyběl. Za chvilku dojde i Sofi a s Petrem se přátelsky obejmou též.

Petr nám dá jen krátkou instruktáž toho, jak se o kocoury starat, vrazí nám tašku se snad 10 kily žrádla a odchází.

Oba kocoury pustíme v obýváku a vybalíme jejich pelíšky a škrabadlo.

„Půjdeš dneska se mnou do studia? Chtěl bych tě představit klukům. Navíc budeme zkoušet na tu show.."

„Klidně" řeknu a věnuju mu vřelý úsměv.

Stojím u plotny a docela nešikovně plním tortilly na oběd. „Co to bude, jestli to bude?" Zasměje se Sofi, který omotá ruce kolem mého pasu a položí mi hlavu na rameno. „Je dost možný, že z toho budou tortilly.." zasměju se též.

„Jo jinak změna plánu, zkouška dnes není, tak nechceš třeba do baru?" Zeptá se Sofi, mezitím co ujídá ze směsi na tortilly. „Jo jasně." Usměju se a u toho dávám tortillu zapéct.

„AAA! Já prostě nemám co na sebe!" Prokleju, když stojím u otevřené skříně a vybírám si outfit.

„Lásko už jsi z toho vymyslela snad 8 kombinací, všechny byly skvělé. A zcela upřímně mě dost rozptyluje, že tu přede mnou stojíš nahá, ale nějak mi to nevadí.." zasměje se kulišácky Sofi, když leží rozvalený na posteli.

„Ha! Tu je nějaká mikina, o které netuším že ji mám. Ta bude dobrá s tímhle!" Vykřiknu vítězně, když vytáhnu šedou, mně neznámou, mikinu.

„Nechci ti do toho nějak extra kecat jo, ale to je moje mikina." Nadhodí Sofi, čímž mě naprosto vyhodí z míry. „ale jestli chceš, vezmi si ji.." odvětí.

„Jo! Tenhle outfit je pecka!" Zajásám když stojím před zrcadlem. „Můžeme tedy jít?" Zasměje se mi Sofi.

„Vezmu tě do mého oblíbeného takového rodinného baru. Je to tam klidné, žádný velký hluk a jsou tam nějaké hry, jako třeba stolní hokej a tak" řekne a proplete naše prsty.