„Pomůžeš mi zas něco napsat do té nové písničky? Nevím jak pokračovat s tím refrénem.." usměje se Sofi a podá mi jeho telefon. „Co kdyby jsi tam dal, to co jsi mi jednou psal.. myslím tu zkratku věř mi budeš ráda?" Navrhnu. „Jo! To není vůbec špatný! Věř mi budeš ráda to by se tam mohlo opakovat a pak by to mohlo navazovat na to: vidim jak mizíme v dáli, necháváme svět za náma.." pobrukuje Sofi.. „měla bych už jít spát. Dneska vstávám do školy." Posmutním. „tak tam nechoď!" Navrhne Sofi. „já nevím alee.." myknu na Sofiho rameny. „No tak dobře, ale nepůjdeme si už lehnout?" Zazubím se na něj. „Jo klidně." Pobídne mě Sofi a jdeme směr ložnice.
Probouzí mě oslepení světlem.. Když se mi podaří prodrat se přes ospalky, vidím Sofi, který se culí jak měsíček na hnoji a stojí před postelí s nějakým táckem. „Vstávat ty naše Růženko!" Zasměje se mi a následně mi podá tácek s... Lívance! „awh děkuji, kolik je vůbec hodin?" Zazubím se na Sofiho. „12:04 ospalče" vysměje se mi.
Tácek odložím vedle na postel a vstanu za Sofim. Stoupnu si na proti němu a položím mu ruce za krk. Následně ho lehce políbím, on ale náš polibek prohloubí a z něžného polibku se přesouváme k dravému líbání. Shodí mě na postel a sundává si triko. Pak se ale zamračí a zastaví se. „Počkej, ty lívance!" Řekne a běží k tácku, který položí na noční stolek a vrací se ke mně..
ČTEŠ
VMBR- fanfiction/ Sofian Medjmedj
FanfictionZmění Báře jedna dovolená na kanárských ostrovech život? Koho tam potká? To vše se dozvíte v tomto příběhu. Jedná se o smyšlenou fanfikci na Sofiana Medjmedje. Chci upozornit, že některé události NEMUSÍ souviset s realitou. Přeji příjemné čtení..
