V poutech něhy - Yoonmin (18+)

36

Poté, co Yoongi odešel do kuchyně, jsem se postupně uvolnil.

Nevěděl jsem přesně, co se stalo. Nebo co se mělo stát. Ale jeho pohybu ruky jsem se lekl. Bál jsem se, že mi chce ublížit. Ale on se pak začal rychle omlouvat a sliboval, že už tohle nikdy neudělá...

Nevím, proč, ale něco mě dokopalo se opatrně zvednout a pomalu kulhat k prahu dveří. Nevím, možná jsem po něm chtěl nenápadně pokukovat. Možná jsem chtěl se dívat, co udělá. Každopádně se mi po víceméně tichém přemístění se ke dveřím do kuchyně, kdy mě ze zvukového hlediska kryla zapnutá konvice, podařilo nenápadně vykouknout zpoza rohu.

Zrovna zalil vodu a pak se jen díval na varnou konvici. Moc jsem tomu nerozuměl, všechno jsem ale částečně pochopil, když přešel ke dřezu a začal si zbytek horké vody lít na ruku.

Pane bože co to dělá?!

,,Yoongi ne! To nemůžeš! Nech toho!" vykřikl jsem vyděšeně a začal k němu co nejrychleji kulhat. Vylekalo ho to a konvice mu vypadla z ruky a spadla do dřezu. Rychle se na mě otočil. Teprve teď jsem si všiml a mohl teprve teď vidět, kolik slz jen za tuhle malou chvíli opustily jeho oči.

„Ne, Jimine, sedni si." řekl roztřeseně, ale mírně, když se rozešel mi naproti, „Nemůžeš s tím kotníkem chodit.." zarazil se, až když byl u mě a natáhl ke mě pravou ruku, že mě podepře. V tu chvíli se zarazil, kousl se do rtu, asi aby zatlačil nové slzy, které jsem mu stihl zahlédnout v očích, než ruku stáhl a rychle se otočil, aby ke mě mohl přisunout židli od jídelního stolu kousek od něj.

„Sedni si, prosím." vyzval mě mírně.

„Ne." chytil jsem se jeho pravé ruky, abych se přidržel, „Ty si to teď hned musíš zchladit." říkal jsem skoro až rozhodně při pohledu na jeho červenou levou ruku.

Všiml jsem si, jak se trochu zarazil asi nad tím, že jsem se ho sám dotkl, ale když jsem ho už tlačil ke dřezu*, povzdechl si.

„Ale sedni si, prosím. Musí tě ten kotník bolet." řekl mírně a starostlivě.

Ano, ten mě bolí. A to nemale. Ale to, co mě teď bolí víc, Yoongi, není ani zdaleka kotník...

Nerozumněl jsem tomu. Nerozumněl jsem tomu, proč si záměrně ublížil. A nevymluví mi, že to byl omyl. Vím, co jsem viděl.

Poznámka autora:
* Takhle, když jde o Jimina, tak se spíš o to snažil. Co si budem.. Ale snaha se cení, to joo..😄

Mocinky velké díky Vám všem za úžasných 1,01 K u votes tohoto příběhu. Našeho prvního K votes jsme u tohoto příběhu dosáhly ještě dřív, než jsme dostali (v poměru s dobou psaní) příběhu V zajetí lásky - Vkook, za což jsme vám neskutečně vděčný.💜💜💜