Týden uběhl jako voda a byl tady pátek. Jimin přišel.
Pozdravili jsme se, přičemž jsem se málem roztál, když se na mě mírně usmál. Bylo to opět trochu a nesměle, ale když někoho opravdu milujete, všímáte si i těch nejnepatrnějších věcí, aniž byste se o to i snažili. A důvod rizika mého roztátí byl právě Jiminův úsměv, který se mi zdál o malinko širší než normálně.
Podruhé mě mile překvapil, když mi, jak jinak než pípnutím, řekl, že ho už můžu začít učit tu choreografii. Řekli jsme si, že dořešíme poslední organizační věci a pak můžem přejít na učení ho jeho choreografie. To jsem ale ještě nevěděl o mém třetím šoku, kterého jsem se dočkal až na konci jeho "návštěvy".
„Mohl bys mě kousek doprovodit domů?" pípnul nesměle, „Ž-že bychom se mohli spolu projít a.. Popovídat si."
„Chceš mi něco?" zeptal jsem se vlídně. Možná si chce promluvit o něčem konkrétním. Jako to bylo dřív.
„N-ne, ne, jen.. Tak." vypípnul už trochu rozpačitě a sklopil nesměle pohled.
„Jasně, rád." usmál jsem se mírně na něj, čímž se mi ho po tom, co na mě znovu zvedl pohled, podařilo ho uklidnit.
Musel jsem mu to navrhnout. Chtěl jsem si s ním ještě promluvit. Popravdě jsem s ním chtěl ještě chvilku být.
Rozhodl jsem se jeho chování sledovat. Chtěl jsem se dívat, jak se chová a reaguje, protože část mě (která se ne zrovna dvakrát pomalu zvětšovala) mu začínala jeho lásku ke mě, věřit. I přes to, co mi 'tehdy' udělal. I přes to všechno jsem cítil, že mu začínám znovu propadat.
ČTEŠ
V poutech něhy - Yoonmin (18+)
Fanfiction„Všichni~" příraz, „tě nenávidí, Jimine~" příraz, „Budou tě vždycky~" příraz, „nenávidět~" příraz, „Nikdo tě nebude~" příraz, „nikdy milovat, ty~" příraz, „Buzno zkurvená~!" zavrčel na mě, zatímco do mě v pekelném tempu za mého bolestného křiku a zo...
