„Ahoj.” pozdravil jsem ho s úsměvem, když jsme se v pondělí míjeli na chodbě.
Taky mě pozdravil a úsměv mi i opětoval. Tím má dobrá nálada okamžitě vystřelila ze 150% na 200% ze sta. Kdybych byl na chodbě sám, začal bych si vesele poskakovat.
Měl jsem skvělou náladu. Odpustil mi. On mi odpustil. Jimin mi odpustil. Je prostě neuvěřitelný. Úplně úžasný.
Po tom, co jsme se minuli, jsem se za ním ohlédl. Chtěl jsem se podívat, jestli se ohlédne, jestli nejdu za ním s účelem mu ublížit. Ano, s tím, jak jsme se spolu včera bavili, by to už bylo zbytečný, ale chtěl jsem se ujistit. Nebo jsem si potřeboval ještě zlepšit náladu o dalších několik procent možného (nebo spíš nemožného) nadlimitu. Těžko říct.
Po tom, co jsme se minuli, jsem se trochu začervenal. Má krásný úsměv, to se mu musí nechat. Po tom, co jsem mu úsměv v menší míře opětoval se ten jeho rozšířil na snad ještě šťastnější.
Musel jsem si připustit, že teď už je úplně jiný, než 'tehdy'. V porovnáním s ním před oněmi několika lety, je i hezčí. A dospělejší. A ta květina... Doma jsem dlouho ležel na gauči na zádech s ní na hrudníku tak, aby byl její květ u mého nosu a já mohl cítit její vůni. Teď jsem si vzpoměl i na ni. A hlavně ona vzpomínka na ni právě způsobila lehkou červeň v mých tvářích.
Během dopoledne jsem ho nedokázal vyhnat z hlavy a musel jsem se pořád byť jen lehce usmívat.
Až pátou hodinu, kterou jsem měl volnou, jsem se rozhodl a vydal se znovu do květinářství. Nechci být vlezlý nebo otravný a právě proto jsem se ho včera zeptal, jestli mu nevadí, že mu dávám květiny. Řekl, že ne. A pak se o tom trochu rozpovídal. Z toho všeho, co mi řekl, jsem pochopil, že to nikdy květinou neskazím. A já nebudu tak otravný, že bych mu je dával každý den.
Dospěl jsem k názoru, že bych se mohl snažit mu svou lásku k němu dokazovat zatím takhle. Řekl mi, že mou náklonnost k němu mi zatím nevěří. Ale mě se to jednou podaří. Ano, samozřejmě. A pak by se mi možná i podařilo ho svést. I když to je to, v co věřím nejmíň. Ano, Jimin je úžasný a je schopný mi po tom všem odpustit. Ale ne mě milovat.
ČTEŠ
V poutech něhy - Yoonmin (18+)
Fanfiction„Všichni~" příraz, „tě nenávidí, Jimine~" příraz, „Budou tě vždycky~" příraz, „nenávidět~" příraz, „Nikdo tě nebude~" příraz, „nikdy milovat, ty~" příraz, „Buzno zkurvená~!" zavrčel na mě, zatímco do mě v pekelném tempu za mého bolestného křiku a zo...