Spalující posedlost

1. Noc, která vše změnila

Seděla jsem v místním baru a utápěla se v žalu.

,,Už se na ten mobil nedívej" zavrčela na mě Emma a u procházejícího barmana objednala další rundu medového Jacka. Já si ale nemohla pomoct a znovu otevřela zprávy. Nebyla tam ani jedna. Jsou to asi čtyři hodiny, co jsme se s Oliverem pohádali, a on hádku ukončil tím, že už to nezvládá, a končí s našim vztahem. A tak jsem se místo učení se na blížící zkoušku, rozhodla pro opíjení.

Oliver byl můj první skutečný přítel, pokud nepočítám Artura Clintona ze školky. Celou střední jsem prošla s nálepkou "nezadaná" a byla jsem tolik nadšená, když jsem na vysoké narazila na Olivera, kluka, který byl pro mě jako stvořený. Byl milý, přátelský a čišela z něj určitá mužnost, která mě tolik okouzlovala. Byla jsem si jistá, že si tohohle muže jednou vezmu, ale teď tu sedím nad skleničkou medové whisky a nemůžu uvěřit, že je konec.

,,Určitě si to rozmyslí. Jen mu dej čas. Proč jste se vlastně pohádali?" zeptala se mě Emma, a slova se ji už mírně pletla. Nad touhle otázkou jsem se musela trošku zamyslet.

,,Ehm, vlastně ani nevím. Vyprávěl mi o nějakém projektu, na kterém pracoval společně s Nicol a v další chvíli jsem se hádali."

,,Ty, a ta tvá žárlivost" utrousila Emma, než ke mě pozvedla svou skleničku, aby si přiťukla a pak celý obsah kopla do sebe. Whisky mě pálila v krku, ale rozhodně jsem s jejím pitím nehodlala přestat.
Už párkrát jsem od Olivera slyšela, že jsem žárlivá. A nejspíše měl pravdu. Nesnesla jsem kolem něj žádnou dívku, a pravda je, že Oliver byl velmi přátelský a neustále se kolem něj nějaká motala. No a Nicol byla poslední dobou mým trnem v oku. Trávili spolu hodně času, protože měli pár společných přednášek a oba byly nadšenci do informatiky.

,,Beztak spolu něco mají. Nicol je nádherná holka a Oliver prostě nedokázal odolat." Nevěděla jsem, jestli jsem vlastním slovům věřila, a možná za střízliva bych ty slova nikdy nevypustila z pusy, ale teď, omámená alkoholem, mi to přišlo jako jediné rozumné vysvětlení.

,,Myslíš?" zeptala se Emma, a nejspíše nad tím začala sama uvažovat, což mé přesvědčení jen utvrdilo.

,,Budeme brzy zavírat, dámy" oznámil nám barman, když odebíral z baru naše prázdné sklenice. S Emmou jsem obě na protest zasténali. Rozhodně jsem teď nebyla připravená jít domů.

,,Tak brzy?" Zeptala se Emma se zamračením. Barman jen pokrčil rameny a ukázal na hodiny visící nad barem, které ukazovali třičtvrtě na jedenáct.

,,Tak pojď," pobídla mě Emma, když na bar hodila pár bankovek a postavila se na nejisté nohy, ,,Je čas jít domů." Mé protestování nezabíralo, a tak jsem poslechla.

Když jsem vyšli ven, ovinul mě chladný vánek, který mě donutil lehce vystřízlivět, což se mi nelíbilo. Z kapsy jsem znovu vytáhla mobil, ale ani tentokrát tam nebyla žádná nová zpráva. A tak jsem se podívala na Instagram, což byla věc, co jsem dělala automaticky, když jsem měla v ruce mobil, a ihned mě do očí praštila fotka, kterou Oliver zveřejnil před 42 minutami. Byl na ní on a Nicol. Seděli v nějakém bistru a smáli se do objektivu, s velkými čokoládovými koktejly v ruce.

,,To snad ne!" vykřikla jsem a zastavila se, abych si mohla fotku lépe prohlédnout.

,,Co se děje?" Zeptala se zmateně Emma a naklonila se nad můj telefon, aby i ona spatřila fotku, na kterou jsem hleděla. Oči se mi začínali zalévat slzami. Zatímco já jsem se zlomeně opíjela, abych zahnala smutek z našeho rozchodu, on si popíjel s Nicol čokoládový koktejl, s úsměvem na rtech.