Spalující posedlost

4. Bistro

Zavrtala jsem se hlouběji do sedačky, aby na mě přes Emmu bylo hůře vidět, a sklonila svůj pohled ke stolu. V tuhle chvíli jsem se cítila jako malá holka. Jak se mám vůbec chovat? Mám Erica ignorovat, tvářit se, že ho prakticky vůbec neznám, což je z jedné strany pravda? Nebo bych ho měla pozdravit? No to asi ne. 
Být teď v jeho přítomnosti pro mě byl zvláštní pocit. A o to víc mi docházelo, jakou blbost jsem včera večer udělala. Eric byl pro mě úplný cizinec, tak jak jsem mu mohla jen tak vlézt do postele?

Z mého zamyšlení mě vytrhlo krátké zahvízdnutí. Intuitivně jsem věděla, že to bylo na mě, tak jsem prudce zvedla hlavu a střetla se s Ericovým pohledem. A ihned bych si za to nakopala do zadku. Copak jsem jeho pes?

Ale proč vypadal tak dokonale? Na sobě měl volnou černou košili bez rukávů, a na hlavě jeho typickou kšiltovku s kšiltem dozadu. 

Když si byl jistý, že má mou pozornost, kývl hlavou někam za sebe a dodal ,,Musíme si promluvit."

 Jeho hlas by hluboký a tichý. Pronesl to s naprostým klidem, zatímco já byla rozklepaná jako štěně. Svým pohledem jsem sklouzla k Emmě, ta ale těkala pohledem mezi Noahem a Ericem. Dokonce jsem se krátce podívala i ke Kris, v naději, že mi pomůže alespoň ona, ale ta veškerou svou pozornost směrovala jen a jen k Ericovy. 

Nezbývalo mi nic jiného, než znovu pohlédnout k Ericovy, a pobrat veškerou kuráž, kterou jsem ještě měla. 

,,Ale já nechci!" Řekla jsem pevným hlasem. Překvapilo mě, jak rázně to znělo. Sebevědomě jsem se zpříma podívat Ericovy do očí a čelit mu. Jenže stačil jediný pohled, a všechna má odvaha byla zase pryč. Svým ledově klidným pohledem mě doslova probodával. Byl si sám sebou tak jistý, až to člověku nahánělo strach.

,,Ale já jsem se tě neptal. Vstávej, promluvíme si." Řekl. 

Já s ním rozhodně ale teď mluvit nechtěla. Vlastně jsem věděla, že s ním už nechci mluvit do konce svého života. To co se včera stalo, jsem považovala za chybu, a jsem si jistá, že on to vnímal stejně, takže jsem nechápala, proč si se mnou chtěl promluvit. Možná mi jen chce osobně říct, že to, co se včera stalo, byl omyl, který se už nebude nikdy opakovat. 

No tak, Nino! Je to jen obyčejný chlap. Prostě si ho vyslechneš, ať už chce cokoli, a pak to vše skončí!

Tak proč jsem se rozhovoru s ním tolik bála?

Podívala jsem se na Emmu, abych ji pohledem utvrdila v to, že budu v pohodě, ale netvářila se, že mi to zrovna dvakrát věří. 

,,Jsem Kris, mimochodem," promluvila nečekaně Kris, a přeslazeně se u toho usmívala. Nejspíše to byla její verze koketního úsměvu. Čekala jsem, že ji budou kluci ignorovat, což by se od kluků ze zlatých dětí očekávalo, ale Noah se na ni překvapivě pousmál a představil se, i když to bylo zbytečné, protože každý věděl, jak se jmenuje. I Eric ji pozdravil, jen jeho tvář postrádala jakýkoliv náznak úsměvu nebo zájmu. 

,,Tak pojď, jdeme," přesunul naléhavě svou pozornost zase na mě. Tentokrát jsem už opravdu neměla na vybranou. Nejistě jsem se zvedla ze židle a obešla Emmu, čehož využil Noah, který se rychle posadil na mé místo. Mě a Erica kompletně ignoroval, veškerou svou pozornost věnoval Emmě. Kdybych nevěděla své, myslela bych si, že má o ni opravdu zájem, a právě proto jsem si někde vzadu v hlavě zapsala, že později musím Emmu před Noahem varovat. Je to jen typický fuck boy, který nestojí za její čas. 

Eric se už pomalým krokem vydal do zadní části bistra, kde byla malá chodbička, která vedla na toalety. Ani se neohlédl, jestli jdu za ním, prostě si byl jistý, že ho budu následovat.