Spalující posedlost

3. Den blbec

Probudila mě silná bolest hlavy, i celého těla. Když jsem pořádně otevřela oči, rozhlédla jsem se po pokoji. Se zatažených závěsů prosvítali sluneční paprsky, které osvětlovali jinak tmavý pokoj. Došlo mi, že tenhle pokoj není můj, nepoznávala jsem ho. Prudce jsem se posadila, což nebyl dobrý nápad, protože mi do hlavy uhodila další tupá bolest. Promnula jsem si spánky, a znovu se rozhlédla. Pak jsem se zděšeně podívala vedle sebe, kde spal Eric. Ihned se mi v hlavě vybavili události včerejší noci. Rozchod s Oliverem, moc alkoholu, vetření se na soukromý večírek a sex s Ericem.

,,Bože," zasténala jsem, a Eric se díky tomu mírně zavrtěl, což mě vyděsilo. Věděla jsem, že se musím co nejrychleji vypařit, protože jsem nebyla připravená se střetnout s Ericem střízlivá.

Co nejopatrněji jsem vylezla s postele na bolavé nohy, na kterých jsem stále měla své kozačky. Ze země jsem posbírala své oblečení, které jsem si v nejtemnějším koutu místnosti co nejrychleji oblékla, přitom jsem Erica nespouštěla z očí. Hlavou se mi neustále honili výčitky, kvůli včerejší noci.

Proč jen jsem byla tak blbá? Proč jsem něco takového dopustila. Jasně, byla jsem opilá, ale tohle není omluva. Vlézt do postele největšímu fuck boy na univerzitě byla pěkná blbost. 
Několika malými kroky jsem došla k posteli, abych z blízka zkontrolovala, že Eric stále tvrdě spí. Ihned mi hlavou proletělo, jak krásně vypadá. Bylo tak nefér, že zrovna on byl tak dokonalý. 

Když jsem skončila s okukováním Erice Winterse, vydala jsem se co nejtišeji ven z pokoje. Jakmile jsem se ocitla na chodbě tohohle proklatého domu, zhluboka jsem si oddychla. 

Celý dům byl ponořený do hrobového ticha, za což jsem byla vděčná. Nebyla jsem připravená nikomu v nejbližší době čelit. Rychlím krokem jsem sešla schody, prošla halu a vyšla z domu. Do očí mě uhodili silné sluneční paprsky, které mě na chvíli oslepili. 
Potřebovala jsem zjistit kolik je hodin, ale můj mobil byl stále u Emmy. A to je další věc, která mi vrtala hlavou. Kam se Emma včera poděla, a jestli je vůbec v pořádku. 
S bolavými nohy jsem se vydala na kolej co nejrychleji jsem dovedla. 

Když jsem vešla do svého pokoje, který jsem sdílela s Emmou, šokovalo mě, že jsem tu Emmu nenašla. Ale na mém nočním stolku byl můj mobil, což mě značně uklidnilo, protože tu Emma musela být. Ze stolku jsem si svůj mobil vzala a sedla si na svou postel. Z nohou jsem si svlékla své kozačky a ihned potom hlasitě zasténala. Byl to úžasný pocit. 

Pak se má pozornost přesunula k mobilu. Bylo půl desáté ráno, což mě uklidnilo, protože přednášku jsem měla až za několik hodin. Ale co už mě nenechalo klidnou, byla spousta zmeškaných hovorů od Olivera, rozhodla jsem to ale pro tuto chvíli neřešit. Na to jsem byla až moc unavená. 

Se žuchnutím jsem se povalila na postel a zahleděla se do zešedlého stropu. 
Co jsem to jen udělala? Nebyla jsem první a rozhodně ne poslední holka, která skončila v Ericově posteli, přesto jsem nedokázala pochopit, že jsem něco takového dovolila. A to, že jsem byla opilá, nebo že je Eric nejpřitažlivější osobou, kterou jsem kdy potkala, jsem nebrala jako omluvu. Otázkou v tuhle chvíli už jen bylo, jestli si to Eric nechá pro sebe, a nebo to odpoledne bude vědět celá univerzita. Ale proč by se někdo jako Eric chlubil zrovna mnou? Nejspíše, až se probudí, bude si to vyčítat, stejně jako já, a tuhle chybu si nechá pro sebe. 

Z mého přemýšlení mě vytrhlo zvonění telefonu v mé ruce. Ulevilo se mi, když jsem na displeji spatřilo jméno Emmy, a ne Olivera. 

,,Ano?" řekla jsem do telefonu, když jsem hovor přijala.