Spalující posedlost

5. Rozhovor

Odcházela jsem z přednášky, a zrovna si zastrkávala svůj počítač do tašky, když jsem do někoho narazila.

,,Oh, omlouvám se," omluvila jsem se, ale když jsem zvedla hlavu, strnule jsem zůstala stát. Hleděla jsem na Olivera, který se nesměle usmíval. Na sucho jsem polkla a rozhlédla se, jako by mi někdo s přítomných mohl pomoct. Ještě pořád jsem nezpracovala to, co mi Emma řekla, a nebyla jsem připravená s ním mluvit. 

,,Můžeme si promluvit?" zeptal se mě narovinu. 

,,Víš, zrovna teď někam pospíchám," řekla jsem a chystala se kolem něj projít, ale on mě chytil za ruku. Nebyl to ale tak pevný a majetnický stisk, který jsem už znala od Erica, tenhle byl jemný a opatrný. 

,,Nino, prosím. Musíme si promluvit, potřebuju ti vše vysvětlit."

Věděla jsem, že nemám na vybranou. Olivet se tvářil dost odhodlaně, a to mi napovídalo, že se nenechá odbít. 

,,Tak dobře," souhlasila jsem a vydala se k dřevěné lavičce, která byla opodál, na kterou jsem si sedla. Byla jsem tak nervózní.

,,Tak poslouchám," řekla jsem, když se Oliver posadil vedle mě. Nebyla jsem připravená mu cokoli říct, navíc to přece on chtěl mluvit se mnou. A  tak jsem nervózně sklonila pohled ke špičkám svých bot, a čekala, co mi Oliver řekne. 

,,Mluvil jsem dnes s Emmou, když jsi přede mnou ráno utekla."

,,Ale já jsem neutek...," slovo jsem ale nedokončila, protože to bylo zbytečné. Oba jsem věděli, že jsem utekla. 

,,Celý včerejší večer jsem se ti snažil dovolat, ale nebrala jsi mi to, a Emma mi dnes ráno řekla, že si myslíš, že jsem se rozešli."

,,Ale mi jsem se rozešli!" Vykřikla jsem vzdorovitě, až se za námi pár studentů ohlédlo. 

,,Nerozešli," odporoval mi Oliver až přehnaně klidným hlasem, ,,Když jsem ti včera řekl, že končím, měl jsem na mysli tu hádku. Chtěl jsem ukončit tu hádku, ale ne náš vztah."

,,Ne, jsem si jistá, že jsi řekl, že končíš s naším vztahem," řekla jsem, ale sama těm slovům přestávala věřit. Pravdou je, že už si přesně nepamatuju, jak jeho slova zněla, a je tu maličká šance, že jsem jeho slovům dala větší váhu, než ve skutečnosti měli. 

,,Ne, Nino. Nikdy bych se s tebou nerozešel, miluju tě." Oliver se mě pokusil chytit za ruce, ale já je stáhla z jeho dosahu. Nebyla jsem připravená na jeho dotek. Jak bych mohla, když jsem si byla ještě před hodinou jistá, že jsme se rozešli, a najednou mi tu tvrdil, že jsem to vše je špatně pochopila. 

,,Ale vždyť jsi byl ten večer s Nicol!" Vyjela jsem na něj.

,,Ano, to nepopírám. Ale moc dobře víš, že Nicol je má kamarádka. A nemůžeme ani jeden popřít, že jsme se včera opravdu škaredě pohádali. Takže stejně jako ty jsi se rozhodla po naší hádce sejít s Emmou, aby jste to všechno probrali, já se sešel ze stejného důvodu s Nicol."

,,Rozdíl je, že já s Emmou nerozebírala naši hádku, ale náš rozchod."

,,Nemůžu přece za to, že jsi má slova špatně pochopila, ale trvám na svém, Nino. Já se s tebou nerozešel, to bych neudělal. Nikdy." Znovu se natáhl pro mou dlaň, a já ho tentokrát nechala. Byla jsem ze všeho tak zmatená. Mohla by to být pravda? Opravdu jsem se jen přeslechla, a špatně pochopila jeho slova, když mluvil o tom, že končí? I kdyby ano, co to pro mě teď znamená? Nic nemění na tom, že jsem včera spala s Ericem, a nejhorší je, že i když se tomu bráním sebe víc, nemůžu toho namyšleného pitomce dostat z hlavy.