" Proč sakra nejíš?! " vyjede po mě Levi hned, co si sednu na gauč. Já na něj jen zlomeně pohlédl a zatřásl hlavou
" J-Já nevím Levi, chápeš to?! Prostě nemám hlad a pokaždé, co se podívám na jídlo se mi zvedne žaludek! "
Levi se zarazí. Upře na mě svůj smutný pohled a zavrtí hlavou. V tu chvíli mi něco docvakne
" Proč se o mě tak moc bojíš...? "
Zeptám se ho. Levi se na mě podívá nevěřícným pohledem.
" Erene... Jsi moje JEDINÁ rodina. Jediný člověk, na kterého se můžu spolehnout, jediný který mi dává pocit, že něco znamenám, a taky jsi jediný, kdo se na mě nevykašlal! Fakt se ptáš, proč se o tebe bojím!? "
Zůstal jsem sedět a zamrzl v pohybu. Jediný v tomhle všem...? To myslel vážně...?
" A ty přestaneš jíst?! Můžeš umřít, a já ZASE ztratím jediného člověka, na kterém mi hodně záleží! Víš jak to bolí Erene?! Stejně jako když vidím tvé pořezané ruce! A to bolí kurva moc...! "
Mé oči málem vypadnou z důlku. On... on si všiml mých rukou, i když kvůli tomu mám pořád mikinu? Jak to udělal? I jako pyžamo používám dlouhý rukáv, v létě nesundávám dlouhé rukávy a i tak si toho všiml?
" O-Omlouvám se! J-Já přísahám, že se přestanu sebepoškozovat! "
Vykřikl jsem na něj. Z očí se mi sputily slzy. Levi vytřeštil oči a spadla mu brada. Sklopil vylekaně uši a než jsem si to stihl uvědomit, byl jsem v jeho náruči. Obličej jsem mu zabořil do jeho tmavě šedé mikiny a začal brečet. Ani nevím proč, ale byl jsem ze sám sebe velmi zklamaný..." E-Erene... ne-nebreč prosím... "
" Omlouvám se! Sakra hrozně moc se omlouvám! "
" Klidně se vybreč, vylij si na mě vztek nebo smutek, či dokonce obojí... Hlavně se uklidni "
Zašeptal mi Levi do ucha. Jemně jsem přitom musel zčervenat, ale to bylo nejspíš tím pláčem.
Levi
Věřte nebo ne, ale Eren mi teď spokojeně leží na břiše a potichu oddychuje. Já mezitím uvažuju, jak Erenovi pomoct... nic mě však nenapadá
" To je zlé... "
Zašeptám si sám pro sebe. Možná by mi mohla pomoct Hange... nebo někdo jiný, fakt nevím. Jediné co vím je, že to nemůžu nechat takhle. S takovou bude z Erena jen kost a kůže do pár dní, a to já dopustit nesmím!
Pomalu jsem si ze stolu vzal telefon a začal jsem se koukat na různé odkazy, jak se tato nemoc vůbec jmenuje.
Vyjela mi stránka s názvem: Co dělat a Anorexií a jak jí vyřešit
Tak Anorexie jo? Fajn... klikl jsem na odkaz a začal jsem pozorně číst každé slovo a každý odstavec. Bylo toho fakt hodně, ale já jsem ty sloha hltal, jako nikdy.
Po pár minutách jsem vše pečlivě dočetl a vypnul telefon. Našel jsem milion způsobů, ale žádný z nich se mi moc nelíbil. Bylo tom něco jako:
● Vyhledejte odborného lékaře
● Nechte si poradit od rodiny nebo známých
● Obraťte se na psychologa
● Zavolejte na číslo +283 39-82 269 a my vám pomůžemeA proč se mi tyto nápady nelíbí? Zde jsou důvody:
- Erena nikdy nedostanu k psychologovy ani k doktorovi
- S rodinou se moc nemusí
- To s tím číslem je určitě podvod a sthnou vám za to neskutečné penízeSám jsem před pár lety bojoval s depresí a tady těma sračkama. Dostala mě z toho jen... psychiatrická léčebna! To je ono! Budu muset Erena poslat do psychiny!
Fajn... ale on se nenechá. Budu mu muset udělat něco, co ho i mě bude bolet. Prostě mu zalžu, že jedeme na výlet a ať si sebou vezme věci na převlečení atd...
Psychiatrická léčebna Shihakari bude asi nejlepší... sám jsem tam byl, a mají tam docela dobré podmínky. Teda jako žádná sláva, ale lepší než nic.
Omlouvám se, Erene
Po XXX letech jsem zpět. Fakt se omlouvám, ale nepsala jsem ze dvou důvodů
- Upadá mi publikum
- Nevěděla jsem, jak budu pokračovatSnad se Eren s Anorexií vyrovná😮💨
Natuskaaq
ČTEŠ
Cat Lover [Ereri/Riren]
RomanceJmenuji se Eren Yeager, momentálně žiju sám. Zatím! " Mrtvých těl v oblasti Tokya hrozně moc přibývá! Zůstaňte všichni doma a snažte se nevycházet z domu " Co se tady děje? " Levi nedrápej mi tu sedačku! "